Aero A-17

Pokusný kluzák navržený ing. Antonínem Husníkem byl postaven v továrně Aero v jediném kuse v roce 1922. Letadlo se vyznačovalo velmi zajímavým systémem řízení pomocí křivení konců křídel. Při zalétávání ve Kbelích se dosahovalo skoků dlouhých 70 m. V roce 1923 létal kluzák úspěšně během „soutěže plachtových letadel“ ze svahu na Baních u Zbraslavi.

Křídlo bylo trojdílné. Střední část křídla o délce 6,4 m měla skříňový nosník a překližková žebra rozmístěná s roztečí 40 cm. Náběžná hrana byla až po nosník potažena překližkou tloušťky 0,8 mm. Zbytek potahu byl plátěný.

Vnější části křídla byly mírně šípové – přibližně 1°. Jejich kostra měla hlavní nosník, ke kterému byl na pohyblivých závěsech připevněn pomocný nosník s navlečenými žebry. Lana příčného řízení vedla vnitřkem křídla, kde byla zakončena na zesíleném žebru vnější části křídla. Pomocí lan se žebro pohybovalo nahoru a dolů a tento pohyb se přenášel do pomocného nosníku, který se deformoval a na něm navlečená žebra způsobovala křivení nosné plochy. Navíc se mohly pomocí speciální páky konce křídel křivit také shodným směrem, čímž umožňovaly změnu úhlu náběhu. Vnější části křídla byly potaženy pouze plátnem a kvůli snadnějšímu křivení nebyl potah ani lakován. Křídlo bylo k trupu přichyceno ve čtyřech bodech a bylo horizontálně nastavitelné, čímž bylo možno letoun dovažovat.

Křídlo mělo profil Göttingen 441, v nosové části poněkud upravený. Hloubka křídla byla 1,150 m.

Kostra ocasních ploch byla svařena z ocelových trubek, potah tvořilo plátno. Plovoucí VOP o rozměrech 2800×800 mm byla ke trupu zavěšena ve dvou bodech.

Přední část příhradového trupu byla vyrobena z ocelových trubek, zadní z oválných sprucových (kanadská jedle) nosníků, které byly bandážovány plátnem. Nosníky se spojovaly objímkami z ocelového plechu a vzájemně byly vyztuženy ocelovými dráty o průměru 1 mm. Sedadlo pilota a řízení bylo upevněno na jednoduchý překližkový nosník, připojený mezi ocelovými trubkami příhradoviny. Kromě řídící páky a nožního řízení měl kluzák ještě další páku na levé straně vedle sedačky. Tou bylo možno měnit úhel náběhu konců křídel. Lana ke kormidlům měla průměr 2 mm. Později byl údajně trup potažen plátnem.

Přistávací zařízení tvořila jasanová lyže se startovacím háčkem na špičce a pružná jasanová ostruha.

Použitá literatura

Technické údaje

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Obrázky