Lehký sportovnà letoun D-7 vytvoÅil Ãmile Dewoitine v roce 1923. PÅi návrhu vycházel ze svého osvÄdÄeného kluzáku P-3. Podle wikipedie bylo postaveno 5 až 10 kusů, pÅiÄemž jeden zakoupilo ke zkouÅ¡kám dokonce japonské letectvo. PatrnÄ nejslavnÄjÅ¡Ãm D-7 byl stroj, který proslavil ve dvacátých letech svým pÅedvádÄnÃm na různých leteckých soutÄžÃch letec Georges Barbot. Jeho letoun byl vybaven dvouválcem Clerget-Renault 2-A.
Dewoitine D-7 je vÄtÅ¡inou v Äeské literatuÅe popisován jako motoavieta Dewoitine, objevuje se také oznaÄenà Dewoitine D-8. Zmatek do oznaÄovánà vnášà také dobová oficielnà hlášenà od leteckých pluků, kde se z neznámých důvodů objevuje pod oznaÄenÃm âDewoitine D-7 s motorem HS 300 kâ stÃhacà Dewoitine D-1. Zmapovat alespoÅ ÄásteÄnÄ působenà motoaviety D-7 v naÅ¡em letectvu tedy nebylo jednoduché a stále zde zůstává mnoho otaznÃků.
Jeden letoun D-7 s výrobnÃm ÄÃslem 3 a dva kluzáky P-3 zakoupilo MNO ve Francii v roce 1923. ZámÄrem bylo seznámit vojenské piloty s rozvÃjejÃcÃm se bezmotorovým létánÃm. Ve KbelÃch tato letadla v listopadu 1923 pÅedvádÄl francouzský letec a plachtaÅský instruktor npor. Thoret. 22.11.1923 byl D-7 pÅidÄlen k leteckému pluku 3 do Nitry. V hlášenà k této události se objevuje zmÃnka o motoru Canton 15 ks, což bude patrnÄ pÅeklep. Motor Salmson je v letounu ve KbelÃch zdokumentován fotograficky a proÄ by mÄl být na nový stroj ihned montován motor jiný?
Jak již bylo naznaÄeno výše, letoun se Äasto použÃval jako motorový kluzák. Mimo pÅedvádÄnà 18.11.1923 ve KbelÃch a pozdÄjšà úÄasti na plachtaÅských závodech je doložen bezmotorový let 25.11.1924, kdy pplk. Robert Schwarz vypnul 21 minut po vzletu z Nitry motor a dále plachtil pÅes tÅi hodiny nad svahem Zobor.
V roce 1925 byl motor z D-7 vymontován a použit v dÃlnách LP3 pro motorizaci kluzáku Nitra. Jak dlouho byl letoun bez motoru nenà zcela jasné. Jisté vÅ¡ak je, že se koncem ÅÃjna 1925 objevuje znovu s motorem Salmson na III. národnà soutÄži plachtových letadel na vrchu ZviÄina u Dvora Králové. Dále se objevuje letadélko Dewoitine v pravidelných hlášenÃch stavů letecké techniky LP3 až do konce roku 1926.
14.3.1927 žádá ppor. Å apoÅ¡nikov velitelstvà LP3 o pÅidÄlenà motoru Salmson na dobu dvou až tÅà mÄsÃců pro použità ve svém letadélku Nitra 5. S nejvÄtÅ¡Ã pravdÄpodobnostà se jednalo o motor z D-7, neboÅ¥ od té doby se již žádná motoavieta Dewoitine v hlášenÃch neobjevuje.
Existuje vÅ¡ak fotografie D-7 pÅestavÄné na bezmotorový kluzák. Na nà je zdokumentován vÄtroÅ se znakem LP3 bÄhem pÅÃprav na vzlet pomocà gumových lan. Je tedy možné, že byla D-7 dále provozována v bezmotorové úpravÄ. Ve výkazech vÅ¡ak nejspÃÅ¡e dále figurovala jako kluzák Dewoitine, a proto zde může snadno dojÃt se zámÄnou s Dewoitine P-3.
Samonosné kÅÃdlo mÄlo jeden hlavnà skÅÃÅový nosnÃk, který pÅedstavoval spolu s pÅekližkovým potahem nábÄžné hrany torznà skÅÃÅ. Odtokou hranu tvoÅila ocelová struna a celek byl potažen plátnem. KÅidélka byla ovládána lany. Do nábÄžné hrany pravého kÅÃdla byla vetknuta rychlomÄrná trubice. Ta byla pozdÄji nahrazena venturiho trubicà s hadiÄkou vedenou po nábÄžné hranÄ kÅÃdla.
Plovoucà VOP mÄla podobnou konstrukci jako kÅÃdlo. SmÄrová plocha byla opatÅena trojúhelnÃkovou kýlovou plochou. Potah SOP byl plátÄný, kýlovky zÅejmÄ pÅekližkový. Kormidla byla ovládána lany.
SkÅÃÅový trup celodÅevÄné konstrukce mÄl ÄtyÅi podélnÃky, pÅiÄemž spodnà podélnÃky mÄly pÅo pohledu z boku mÃrné esovité prohnutÃ. Potah trupu byl pÅekližkový. Na nÄkterých fotografiÃch se vÅ¡ak zdá, že by pÅÃÄ mohly krýt plechové panely. OtevÅený pilotnà prostor byl opatÅen dvoudÃlným vÄtrným Å¡tÃtkem.
Pevný podvozek klasického uspoÅádánà mÄl kola nasazena na průbÄžnou osu. Odpruženà podvozku bylo uvnitÅ trupu. NÃzko položená VOP si vynutila pomÄrnÄ vysokou ostruhu.
K pohonu sloužil tÅÃválcový hvÄzdicový motor Salmson AD3 o výkonu 12 k namontovaný na prvnà zesÃlenou trupovou pÅepážku. Ten pohánÄl dÅevÄnou dvoulistou vrtuli. Palivová nádrž o obsahu 45 litrů byla umÃstÄna pÅed pilotem.
BÄhem pÅestavby na bezmotorový kluzák doÅ¡lo k prodlouženà pÅÃdÄ. Å piÄka pÅÃdÄ byla potažena plátnem s výrazným provÄÅ¡enÃm mezi tvarovou konstrukcÃ. Z jediné fotografie kluzáku je patrná také absence vÄtrného Å¡tÃtku a osazenà podvozku menÅ¡Ãmi koly bez pneumatik.
Co se týká zbarvenÃ, lze zatÃm jen konstatovat, že se letoun jevà na vÅ¡ech plochách pokryt svÄtlou barvou. MinimálnÄ od roku 1925 nesl letoun na trupu pod kÅÃdlem znaky LP3.
Za pomoc a vyhledánà informacà ze svého archivu dÄkuji Viliamu KlabnÃkovi.
Výkres, doprovázejÃcà tento Älánek, vznikl rekonstrukcà fotografiÃ. Proporce letounu na výkrese jsou tedy pouze pÅibližné. Zásadnà rozpor se objevuje také v údajÃch o délce letounu. V naÅ¡ich pramenech se vytrvale uvádà délka 4,8 m, zahraniÄnà zdroje uvádÄjà délku 5,6 m. Po důkladném pÅemÄÅovánà fotografià jsem se pÅiklonil k hodnotÄ 5,6 m.
RozpÄtà | 12,6 m |
Délka | 5,6 m |
Nosná plocha | 15 m2 |
Prázdná hmotnost | 150 kg |
Vzletová hmotnost | 250 kg |
Max. rychlost | 90 km/h |
Dostup | 3000 m |
Vytrvalost | 5 hodin |