Pragu E-112 lze považovat za nevlastnà sestru populárnÄjÅ¡Ãho Z-26 Trener, který je daleko známnÄjÅ¡Ã. Jedná se o letoun stejné kategorie, tedy Å¡kolnà dvousedadlový letoun, který má i podobný vzhled. Pragy E-112 byl vyroben pouze jeden prototyp a upadla v zapomnÄnÃ, proto bych Vás s nà chtÄl alespoÅ zhruba seznámit.
V roce 1946 byla vypsána soutÄž na dvoumÃstné Å¡kolnà letadlo pro vojenské i sportovnà úÄely. Nalezla odezvu ve ZlÃnÄ, kde tehdy působil Ing. Karel Tomáš a také v Pražské továrnÄ Praga, kde byl vedoucÃm konstruktérem Ing. Jaroslav Å lechta. Praga nabÃdla typ E-112 a jejà konkurence typ Z-26. Sám projekt E-112 vÅ¡ak nepocházel z toho roku, ale byl mnohem starÅ¡Ã. Jeho prvnà návrh vznikl už v roce 1934, když Ing. Å lechta pÅevzal vedenà konstrukÄnà kanceláÅe Pragy. Tehdy navrhl nový letoun pod oznaÄenÃm E-112, který mÄl být zjednoduÅ¡enÃm výkonné, ale také drahé, Pragy BH-111. Jako pohon zvolil invertnà ÄtyÅválec Walter Junior o 88,2 kW (120 k). Roku 1938 už nÄkolikrát odložený projekt vyzrál do pomÄrnÄ pokroÄilého stadia. MÄl to být smÃÅ¡ený polosamonosný dolnoploÅ¡nÃk s invertnÃm Å¡estiválcem Praga VI. Kvůli osudným událostem v roce 1938 nebyl letoun dokonÄen.
K tomuto stroji se tedy Ing. Å lechta vrátil a pÅihlásil se s nÃm do soutÄže. Nebylo ovÅ¡em možno pÅevzÃt vÅ¡echno ze starého letounu, proto vznikl obnovený projekt se stejným oznaÄenÃm E-112. Ing. Å lechta staÄil zpracovat vlastnà projekt, poté se ale zaÄaly pÅeorganizovávat konstrukÄnà kanceláÅe a Praga E-112 byla pÅedána skupinÄ konstruktérů v Letovu. Ti ho již staÄili dovést k realizovánÃ. PÅi zkouÅ¡kách se ukázalo, že E-112 je dobrý typ, ale Z-26 pÅece jen lepÅ¡Ã. Praga mÄla nÄkteré nedostatky a Trener byl navÃc o nÄco lehÄÃ. Tak byl typ E-112 zapomenut a do výroby se dostal Trener.
E-112 byl jednomotorový samonosný dolnokÅÃdlý jednoploÅ¡nÃk.
KÅÃdlo bylo celodÅevÄné se dvÄma nosnÃky, zhotovené v jednom kuse, takže procházelo pod trupem. K nÄmu bylo pÅipojeno kovánÃm se ÄtyÅmi svornÃky. Na kÅÃdle byla normálnà kÅidélka dÅevÄné konstrukce a mezi nimi a trupem pÅistávacà klapky, které se Å¡tÄpily dolů. Jejich kostra byla svaÅena z ocelových trubek, celek potažen plátnem.
Trup trojúhelnÃkového průÅezu mÄl základnà ÄtyÅhrannou pÅÃhradovou kostru, svaÅenou z ocelových trubek. Na ni byla pÅipevnÄna tvarová karoserie, potažená v pÅednà Äásti a na hÅbetÄ plechem, jinak plánem. Kabiny posádky mÄla prostorný tÅÃdÃlný odsunovacà kryt z plexiskla, kompletnà dvojà ÅÃzenà a vÅ¡echny potÅebné pÅÃstroje pro kontrolu letu i motoru.
Ocasnà plochy byly samonosné dÅevÄné konstrukce, z nichž pevné plochy pÅekližkový potah a kormidla plátÄný.
Pohonná jednotka byla umÃstÄna v pÅÃdi trupu pod prostorným krytem. Jednalo se o invertnà ÄtyÅválec Walter Minor 4-III o výkonu 77,2 kW (105 k). Kryt mÄl na bocÃch vzadu charakteristické âuÅ¡iâ, které pomáhaly zlepÅ¡it původnÄ nedokonalé chlazenÃ.
PÅistávacà zaÅÃzenà tvoÅil pevný jednoduchý dvoukolý podvozek s oleopneumatickým pérovánÃm a hydraulickými brzdami. Kola mÄla rozmÄr 420Ã150.
Na vÅ¡ech plochách hlinÃkový nátÄr, vrtule ÄásteÄnÄ v barvÄ dÅeva, ÄásteÄnÄ ostÅe žlutá, na smÄrovce Äerný nápis E-112, na smÄrovce a kÅÃdlech výsostné znaky modÅe orámované.
Älánek zpracován podle monografie z L+K 8/1975, autor Václav NÄmeÄek, výkres Stanislav Smékal
Typ | E-112 |
---|---|
RozpÄtà | 10,62 m |
Délka | 7,60 m |
Výška | 2,25 m |
Nosná plocha | 15,25 m2 |
Prázdné letadlo | 568 kg |
Vzletová hmotnost | 835 kg |
Max. rychlost | 205 km/h |
Cestovnà rychlost | 180 km/h |
PÅistávacà rychlost | 78 km/h |
Výstup do 2000 m | 15 min |
Dostup | 3 500 m |
Dolet | 570 km |