SZD 48 Jantar Standard

Rodina kluzáků Jantar má kořeny v polském institutu Szybowcowy Zakład Doświadczalny (SZD). Název Jantar nese několik rozdílných typů a jejich verzí, které byly vyvinuty různými konstruktéry. Výroba sériových kluzáků probíhala v PZL v Bielsku.

Prvním nositelem toho jména, a současně prvním laminátovým větroněm postaveným v Polsku, se stal v roce 1972 SZD-37. Postaveny byly jen dva prototypy s rozpětím 17,5 m a 19 m. Do sériové výroby se dostala až vylepšená devatenáctimetrová verze pod označením SZD-38 Jantar 1. Opět se jednalo o kluzák volné třídy, stejně jako z něj vyvinutého typu SZD-42 Jantar 2 o rozpětí 20,5 m.

Kategorii standardní o rozpětí 15 m zastupují pak Jantary Standard typů SZD-41 a SZD-48. Postaven byl také prototyp SZD-49 Jantar Standard K se vztlakovou klapkou, který však byl později přestavěn do podoby sériových SZD-48.

Typ SZD-48 Jantar Standard byl vyvinut pod vedením ing. Władysława Okarmuse na základě zkušeností z provozu stejnojmenného kluzáku typu SZD-41. Oproti předchozímu typu byl nově zkonstruován trup a celková koncepce kluzáku byla upravena ze středoplošné konfigurace na hornoplošnou. První SZD-48 byl zalétán 10.12.1977.

Přehled verzí SZD-48

SZD-48 Jantar Std.2: zálet 10.12.1977, hmotnost vodního balastu 150 kg, postaveno 45 kusů se sériovými čísly W-846 až W-890,

SZD-48M Jantar Std.2M: původní SZD-48 modernizované jednodílným překrytem kabiny použitým na SZD-48-3,

SZD-48-1 Jantar Std.2: zalétán 18.9.1978, překonstruované nádrže na vodu, upraven podvozek a ventilace kabiny, postaveno 286 kusů se sériovými čísly W-891 až W-926, B-985 až B-1064, B-1095 až B-1124 a B-1135 až B-1274,

SZD-48-1M Jantar Std.2M: původní SZD-48-1 modernizované jednodílným překrytem kabiny použitým na SZD-48-3,

SZD-48-3 Jantar Std.3: první let 15.4.1982, jednodílný kryt kabiny, zvětšená SOP, přepracován systém napouštění vody, do roku 1993 bylo postaveno 348 kusů zahrnující čísla od B-1275 po B-2123,

SZD-48-3M Brawo: jeden SZD-48-3 (v. č. B-1510) upravený montáží vodní nádrže do kýlové plochy, brzdicí klapky se vysunují pouze nad horní povrch křídla, hloubka křídla byla u kořene zvětšena na 0,97 m,

SZD-48-3M1 Brawo: jeden SZD-48-3 (v. č. B-1508) upravený jako SZD-48-3M, ale s původní hloubkou křídla.

Technický popis

SZD-48-1

Verze SZD-48-1 se lišila od základní, mimo jiné konstrukce vodních nádrží, také úpravou zatahování podvozku a přepracováním ventilace kabiny. U základní verze byly vstupy vzduchu větrání umístěny po bocích trupu pod křídlem, nově pak byl jediný vstup přesunut pod trup před vypínač vlečného lana.

Dvoudílné jednonosníkové křídlo bez žeber má sklolaminátový skříňový nosník a nosný potah tvořený sendvičem sklolaminát/pěna. Křídlo má hloubku u kořene 0,95 m, na koncích pak 0,45 m. Použit je profil NN-8 tlouÅ¡Å¥ky 17,9 % vyvinutý na varÅ¡avské polytechnice. Zadní konce okrajových oblouků jsou prohnuty mírně nahoru. Výrobce SZD nabízí pro Jantar Standard místo klasických okrajových oblouků křídla výměnné wiglety, s nimiž talé několik českých strojů létá. Vzepětí křídla činí 1,5°. Dvě "polointegrální" nádrže na vodu po 75 litrech jsou umístěny v přední části křídla u trupu a jsou vymezeny spodním potahem, přední stěnou nosníku a horní laminátovou stěnou nádrže, která není spojena s potahem. Obě se napouÅ¡tějí skrze jeden centrální otvor umístěný na spodku trupu. Konce křídel jsou opatřeny ochrannými lyžinami.

Křidélka mají sklolaminátovou skořepinovou konstrukci s pěnovou výplní a jsou zavěšena v pěti bodech. Aerodynamické brzdy typu Schempp-Hirth mají duralovou konstrukci a vysunují se z horní i dolní plochy křídla z laminátových Å¡achet. Křidélka i brzdy jsou ovládány táhly, přičemž náhon křidélek je zcela schován v obrysu křídla. Výchylka křidélek činí 27° nahoru a 16° dolů.

Křídla se po nasunutí prodloužených nosníků do trupu dotáhnou do koncové polohy speciální montážní pákou a zajistí uvnitř trupu jedním vodorovným čepem. Náhon křidélek se spojuje při sestavování ručně, ovládání aerodynamických brzd se propojí automaticky.

Na ocasních plochách v konfigiraci T je použit profil NACA 641-012. Sklolaminátová kýlová plocha je stavěna spolu s trupem a uvnitř je vyztužena žebry. V kýlovce je zabudovaná anténa radiostanice a v horní části je vetknuta trubice pro snímání tlaků. Jednonosníkový stabilizátor má podobnou konstrukci jako křídlo. Konstrukce obou kormidel je sklolaminátová s pěnovou výplní. Hmotově vyvážená SOP je zavěšena ve dvou bodech a ovládána lany v polyamidových bužírkách. Dvoudílná VOP s celkovým rozpětím 2,43 m je zavěšena každá ve třech bodech a je ovládána táhly a vybavena pružinovým vyvážením. Navíc jsou obě poloviny VOP vybaveny na zemi stavitelnými ploÅ¡kami. Maximální výchylky VOP jsou 32° nahoru a 18° dolů, SOP ±29°.

Stabilizátor je na kýlové ploše uchycen ve dvou bodech a zajištěn táhlem vyčnívajícím pod vrcholem kýlové plochy.

Skořepina trupu ze skelného laminátu je v zadní části vyztužena polopřepážkami. Do střední části je vlaminována příhradovina z tenkostěnných ocelových trubek, na které jsou kotevní body křídla, podvozku a upínacích pásů.

Pilotní kabina má šířku 0,6 m. Dvoudílný překryt pilotního prostoru sestává z pevného čelního štítu a odnímatelného zadního překrytu. Na přání se dodával zadní překryt zavěšený a odklápěný směrem nahoru dozadu. Pedály nožního řízení jsou nastavitelné za letu do pěti poloh. Zádovou opěrku lze zaaretovat na zemi v šesti pozicích. Palubní deska s laminátovým krytem je standardně osazena přístroji typu PZL: rychloměrem PR-400s, výškoměrem W-12s nebo W-10s, variometrem PR-03 nebo WRs-5, variometrem WRs-30c, zatáčkoměrem EZS-3 a kompasem BS-1. Všechny přístroje mají průměr 80 mm, kompas pak 60 mm. Pod přístrojovou deskou je táhlo vypínání závěsu a táhlo nastavení pedálů a ovládání ventilace kabiny. Na pravé straně pilotního prostoru je umístěna páka zatahování podvozku. Na levé straně páka ovládání vzdušných brzd s páčkou podvozkové brzdy a ovladače vodního balastu. Páčka nastavení pružinového podélného vyvážení se nachází vlevo vedle řídící páky. Radiostanice je zabudovaná v zavazadlovém prostoru. Výrobcem byl montován typ RS-6101. Po obou stranách přídě se nacházejí otvory snímače statického tlaku. Závěs pro aerovlek a naviják typu TOST E 72 nebo SZD-III A-56 je umístěn pod spodní přední části trupu. Na přání zákazníka lze doplnit druhý navijákový závěs na podvozkovou nohu a kyslíkovou láhev.

Hlavní neodpružené podvozkové kolo o rozměru 350 x 135 mm je opatřeno kotoučovou brzdou a zatahuje se mechanicky do trupu. V zatažené poloze je kolo kryté dvoudílnými laminátovými dvířky zavíranými pružinami spojenými s podvozkovou nohou. Proti základní verzi SZD-48 byl vypuštěn posilovač zatahování. Pevné ostruhové kolečko z profilované gumy má rozměr 200 x 50 mm.

SZD-48-3

Další modernizaci kluzáku Jantar Standard na verzi SZD-48-3 vedl ing. Bogumił Szuba. Hlavním rozpoznávacím znakem je nový jednodílný překryt pilotního prostoru, který se otevírá kolem předního závěsu pomocí plynové vzpěry. Nový překryt je mírně kratší než původní dvoudílná prosklená plocha u SZD-48-1. Současně s překrytem se odklápí také kryt palubní desky. Celý kryt je v nouzi odhoditelný.

Nádrže na vodu mají nyní na spodní straně křídla svůj vlastní ventil – centrální trupový byl zrušen. Kořenová žebra křídla byla nově provedena z duralu a pozměněn byl také čep spojující křídlo s trupem.

Plocha SOP byla oproti SZD-48-1 výrazně zvětšena.

SZD-48 u nás

Prameny 

• http://www.piotrp.de/SZYBOWCE/pszd48.htm
• http://www.aeroklub-sumperk.cz/content/view/264/58/
• Modelář 1982/9/20-21
• Letová příručka SZD-48-1 
• Martin Simons: Sailplanes 1965-2000

Základní technické údaje

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Výkresy

Obrázky