Ve dvacátých letech bylo v Äeskoslovensku zvykem soubÄžnÄ se zavedenÃm bojového typu objednat i cviÄnou verzi tohoto letounu. CviÄný letoun se mÄl svými letovými vlastnostmi a charakteristikami co nejvÃce blÞit bojovým strojům a jeho výhodou mÄly být nižšà provoznà náklady dÃky slabÅ¡Ãmu motoru. Avia tuto potÅebu pÅedpokládala a zaÄala pracovat na novém letounu.
Důraz nebyl ani tak kladen na rychlost, dostup a stoupavost, jako spÃÅ¡e na ovladatelnost a obratnost srovnatelnou s B-21 a na možnost provádÄt s novým cviÄným letounem veÅ¡keré bojové obraty a kompletnà akrobacii. Letoun B-22 se dosti podobal svému âsourozenciâ B-21. Základnà zmÄnou, která ovlivnila i dalÅ¡Ã zásahy do konstrukce, bylo nahrazenà motoru HS-8Fb ménÄ výkonným HS-8Aa. Byl to také vodou chlazený dvouÅadý osmiválec, mÄl vÅ¡ak menÅ¡Ã rozmÄry i hmotnost a výkon pouze 180 k, oproti 300 k u B-21. Váhový rozdÃl mezi obÄma motory byl vyrovnán zmenÅ¡enÃm stupnÄnà mezi kÅÃdly, letoun byl také o nÄco kratÅ¡Ã než B-21 a nebyl vyzbrojen. DÃky tomu, že nosný systém zůstal zachován, mÄlo letadlo vyÅ¡Å¡Ã pevnostnà násobek než jeho vzor.
Prototyp byl hotov v prvnà polovinÄ roku 1925 a zalétán 29. Äervence 1925 s originálnÃm francouzským motorem HS 8A. V srpnu byl na kbelském letiÅ¡ti pÅedveden zástupcům MNO a vojenÅ¡tà piloti provedli nÄkolik zkouÅ¡ek. Hodnocenà nového stroje vyznÄlo velice pÅÃznivÄ a bylo témÄÅ jisté, že MNO u Avie objedná sériovou výrobu. Prvnà objednávka na 18 letounů vÅ¡ak byla Avii pÅedána až 20. Äervence 1926. Továrna si vÅ¡ak byla již dÅÃve jista svým úspÄchem, takže pÅÃpravy na sériovou výrobu zahájila už v dubnu 1926; dÃky tomu byly prvnà sériové B-22 pÅedány v mÄsÃci, kdy byla objednávka vystavena â v Äervenci 1926. V lednu 1928 byla objednána druhá, dvacetikusová, série.1) Dodávky probÃhaly do ÅÃjna 1928.
Celkový poÄet vyrobených strojů byl tedy ÄtyÅicet â 38 sériových pro MNO, jeden prototyp a jeden letoun který zůstal ve vlastnictvà Avie (BH-22.3, poznávacà znaÄka L-BONL, mj. se v roce 1927 zúÄastnil leteckého mÃtinku v Curychu). VÄtÅ¡inu sériových B-22 dostala letecká Å¡kola v Chebu, u leteckých pluků pak bývaly vždy dva letouny pro udržovacà akrobatické lety pilotů.
V roce 1926 byla dvojice letounů B-22 upravena pro výcvik v noÄnÃm létánÃ. Nové oznaÄenà tÄchto letounů bylo BH-22N, nebo ÄastÄji BH-23. VÃce informacà naleznete v samostatném Älánku.
BÄhem své dlouhé služby u Äs. letectva vystÅÃdaly B-22 nÄkolikrát svůj Å¡at. ZpoÄátku byly dodávány v bÄžné tÅÃbarevné kamufláži se stÅÃbrnými spodnÃmi plochami. MÄly výsostné znaky praporového typu; bÃlý obdélnÃk na bocÃch trupu byl u strojů leteckého uÄiliÅ¡tÄ Cheb prázdný, u strojů, zaÅazených do stavu leteckých pluků, byl do obdélnÃků vkreslen pÅÃsluÅ¡ný plukovnà znak.
Letouny dodávané v roce 1927 a pozdÄji, ale i stroje, jež po tomto datu proÅ¡ly generálnÃmi revizemi, byly opatÅovány již novou kamuflážÃ, pÅesnÄ urÄenou výnosem MNO, III. odb. let., III/2 odd. z 1. února 1927. Citovaný výnos pÅedepisoval u cviÄných strojů nátÄr dÅevÄných Äástà letounů Äirým celonovým lakem, Äásti potažené plátnem mÄly být nastÅÃkány hlinÃkovým bronzem. IdentifikaÄnà pÃsmena a ÄÃslice byly na tmavém (tj. hnÄdém) podkladu bÃlé, na stÅÃbrném podkladu modré. Toto barevné schéma spadá již do doby použÃvánà kruhových znaků. Provedenà nátÄrů BH-22 v praxi pÅesnÄ odpovÃdalo pÅedpisu. CelodÅevÄný trup zůstával v pÅÃrodnà barvÄ dÅeva, ponÄkud ztmaveného nátÄrem, ocasnà plochy potažené plátnem byly stÅÃbrné.
KÅÃdla, pÅestože je až po zadnà nosnÃk kryla pÅekližka a celek jeÅ¡tÄ plátno, byla rovnÄž stÅÃbrná, stejnÄ jako mezikÅÃdelnà i podvozkové vzpÄry, plochá osa podvozku a plátÄné âdiskyâ kol. Motorový kryt, kruhová vÃka inspekÄnÃch otvorů na trupu a kryt opery pilotovy hlavy zůstaly v pÅÃrodnà barvÄ duralu. Kruhové znaky, umÃstÄné na stÅÃbrném podkladu, mÄly Äervené lemovánÃ. Jako pÅÃklad může sloužit letoun ze stavu 4. leteckého pluku. Na bocÃch trupu nesl plukovnà znak (modrého lva na bÃlém podkladu) a oznaÄenà A 11. Na obou stranách trupu je poÅadà od pÅÃdÄ: znak, pÃsmeno, ÄÃslo. Letouny stÃhacà pilotnà školy v Chebu mÄly obdélnÃk pro plukovnà znak prázdný â bÃlý a nenesly zpoÄátku žádné dalÅ¡Ã oznaÄenÃ. PozdÄji, tj. po roce 1929, byly obdélnÃky odstranÄny a na jejich mÃstÄ se objevilo pÃsmeno C spolu s identifikaÄnÃm ÄÃslem letounu â vÅ¡e v bÃlé barvÄ.
PoslednÃm pÅevlekem vojenských âdvaadvacÃtekâ byl jednotný nátÄr hlinÃkovým bronzem na vÅ¡ech plochách. K této zjednoduÅ¡ené praxi pÅi natÃránà cviÄných letounů se doÅ¡lo postupnÄ v prvé polovinÄ tÅicátých let. Výsostné znaky zůstaly pochopitelnÄ kruhové s modrým lemovánÃm, nezmÄnilo se ani oznaÄenà pÅÃsluÅ¡nosti k leteckému uÄiliÅ¡ti â pÃsmeno C s poÅadovým ÄÃslem. ZmÄnila se pouze barva â oznaÄenà bylo nynà modré.2)
1) Tento údaj vycházà z knihy Ilustrované historie letectvà (Triáda) od Jana Krumbacha. V L+K 9/84 Ivan Hrozinka uvádÃ, že druhá série byla zadána již v roce 1927. PÅiklonil jsem se k údajům, uvádÄným v TriádÄ â Jan Krumbach vycházà z archivnÃch údajů a uvádà i pÅesné ÄÃslo a oznaÄenà objednávky.
2) Letectvà + Kosmonautika 9/83 (Malé letectvo â ing. Ivan Hrozinka)
Typ | BH-22 |
---|---|
RozpÄtà hornÃho kÅÃdla | 8,50 m |
RozpÄtà dolnÃho kÅÃdla | 8,90 m |
Hloubka kÅÃdel | 1,35 m |
StupnÄnà kÅÃdel | 0,05 m |
Délka | 6,66 m (6,87 m) |
Nosná plocha | 31,9 m2 (21,96 m2) |
Prázdná hmotnost | 640 kg (686 kg) |
Vzletová hmotnost | 830 kg (860 kg) |
PloÅ¡né zatÞenà | 37,7 kg/m2 |
Max. rychlost | 205 km/h (216 km/h) |
Cest. rychlost | 190 km/h (195 km/h) |
PÅistávacà rychlost | 75 km/h |
Stoupánà na 5000 m | 22 min |
Praktický dostup | 6500 m (5000 m) |
Dolet | 500 km (460 km) |