Fokker F27 Friendship

Fokker F27 byl prvním obchodně úspěšným letounem s turbovrtulovými motory, který se dokázal uplatnit coby náhrada za legendární „Dakoty“. Na trh byl uveden v druhé polovině 50. let a celkem jej bylo vyrobeno téměr 600 kusů, dalších dvě stovky letadel byly vyrobeny licenčně u firmy Fairchild v USA.

Vznik

Fokker již před válkou pracoval na projektu obdobného letounu pod označením F.XXIV (nebo i F.24). Jednalo se o celokovový hornoplnošník, poháněný dvojicí pístových motorů Wright Cyclone, určený pro 26 cestujících. Byl tedy srovnatelný s letadly Douglas DC-2 či DC-3. KLM v prosinci 1939 objednala čtyři stroje tohoto typu, ale vypuknutí druhé světové války již neumožnilo ani stavbu prototypu.

Na počátku padesátých let společnost Fokker oživila projekt dopravního letadla pro cca 30 cestujících, poháněného turbovrtulovými motory. Cílem bylo vytvořit stroj, který by zastoupil zastarávající letouny Douglas DC-3 (C-47) „Dakota“, které se po skončení války coby válečné přebytky rozšířily do celého světa a u dopravců jich létalo několik tisíc. První koncept počítal s hornokřídlým letounem vybaveným podvozkem příďového typu s hlavními nohami zasouvatelnými do zadních částí motorových gondol. Toto uspořádání umožňovalo snadnou manipulaci se zbožím a jednoduché nastupování a vystupování cestujících bez podpůrné letištní techniky. Pro pohon byla zvolena dvojice turbovrtulových motorů Rolls-Royce Dart 6, počet cestujících v přetlakové kabině měl být kolem 30.

Pod značením P275 se v roce 1951 rozběhl vývoj nového letounu, který byl zanedlouho finančně podpořen Nizozemským institutem pro vývoj letadel (NIV - Nederlands Instituut voor Vliegtuigontwikkeling). Vývoje se účastnila i KLM, jednak finančně a jednak s Fokkerem konzultovala své požadavky na nový letoun.

První prototyp s poznávacími značkami PH-NIV a výrobním číslem 10101 byl zalétán 24. listopadu 1955. Měl trup dlouhý 22,3 m, byl určen pro 28 cestujících a byl poháněn dvěma motory Dart 507 (po 1088 kW) s vrtulemi o průměru 10 stop. Tři testech se ukázalo, že letoun není dobře vyvážený a zadní část trupu je příliš těžká. Tento nedostatek byl u prototypu provizorně vyřešen umístěním zátěže do vnitřních prostor. Při dalších testech došli konstruktéři k řadě dalších úprav, které byly aplikovány při stavbě druhé prototypu. Byly upraveny vztlakové klapky, zvětšen kýl na hřbetě, provedeny dílčí úpravy motorových gondol a zejména byl prodloužen trup o 98 cm.

Druhý prototyp s trupem dlouhým 23,1 m s 32 sedadly poprvé vzlétl 29. ledna 1957 (imatrikulace PH-NVF, výrobní číslo 10102). Poháněly jej výkonnější motory Dart 511 po 1227 kW s většími vrtulemi o průměru 12 stop. Podoba druhého prototypu odpovídala prvním sériově vyrobeným letadlům.

Celkem byly postaveny čtyři prototypy:

• Prototyp F-1: první letový prototyp, bez vybavení kabiny pro cestující, přetlakování, odmrazovacího systému
• Prototyp F-2: neletový prototyp pro pevnostní testy
• Prototyp F-3: kompletně vybavený letový prototyp
• Prototyp F-4: prototyp pro únavové testy

V roce 1956 získal Fokker první objednávky od aerolinek. Devátého března australská společnost Trans Australian Airlines (T.A.A) objednala šest strojů, 26. června následovala norská Braathens-SAFE se dvěma letadly a o den později ještě Aer Lingus, mající zájem o šest kusů F27. V roce 1957 následovaly další objednávky. Zájem měla společnost Aviaco of Spain (4 letadla, objednávka později zrušena), Filipíny (1 letadlo ve VIP verzi pro přepravu prezidenta) a Fiat (objednávka 1 VIP letounu, později zrušena).

První vyrobený sériový letoun (značený F-5, výrobní číslo 10105, určený pro Aer Lingus) poprvé vzlétl 2. června 1958 a dopravci byl společně s druhým sériovým letadlem dodán 19. listopadu 1958. Necelý měsíc poté byl první letoun nasazen na linku Dublin – Paříž.

Důvodem zdržení mezi záletem a dodáním prvních sériových letadel byly problémy s potahovými panely křídla a nutnost jejich rekonstrukce. Do pravidelného provozu se tak dříve dostal v září 1958 letoun Fairchild F-27 vyrobený v USA (podrobnosti o licenční výrobě níže).

Další vývoj

20. září 1959 následoval první let prodloužené verze -200 s novými motory. V roce 1960 pak Fokker přišel s verzí -300 pro kombinovanou přepravu cestujících a nákladu. Vojenská modifikace objednaná Koninklijke Luchtmacht (nizozemské vojenské letectvo) dostala označení -300M. V srpnu 1961 Fokker dosáhl 100. objednávky a tím splnil požadavek na rentabilitu projektu.

Od verze -200 byla v roce 1961 odvozena kombinovaná verze -400. Odbyt letounů pro osobní dopravu se Fokker v roce 1967 pokusil oživit verzí -500 s prodlouženým trupem. V témže roce byla představena i verze -600, což byla opět varianta pro kombinovanou přepravu cestujících a nákladu, avšak upravená pro rychlou změnu konfigurace interiéru. Poslední civilní modifikace -700 byla představena v roce 1969 a vycházela ze základní verze -100, ale měla zvětšená nákladová vrata; nikdy nebyla sériově vyráběna. V roce 1976 byla představena ještě vojenské verze pro námořní hlídkování. Podrobněji jsou jednotlivé verze popsány níže.

Poslední vyrobený letoun F27 (F-592, výr. číslo 10692) byl zalétán 11. června 1986. Během let 1958 – 1986 tedy bylo ve firmě Fokker vyrobeno celkem 578 sériových letadel F27 různých variant, dva přestavěné letouny verze Mk.700 a dva letové prototypy. Na výrobě se podílely i další podniky, vnější křídla vyráběla belgická společnost SABCA, střední a zadní část trupu francouzský Dassault-Breguet, kýlovku, klapky a křidélka německý VFW-Fokker. Ve výrobním programu byl F27 nahrazen novým typem Fokker 50, který se vyráběl až do krachu společnosti Fokker v roce 1996.

Verze

F27-100 První sériově vyráběná modifikace, vycházející z druhého prototypu.

F27-200 Verze prodloužená o 0,46 m poháněná výkonnějšími motory Rolls-Royce Dart 528-7 (1487 kW) nebo Dart 532-7 (1653 kW) s menší vrtulí o průměru 11,6 stop. Počet sedadel vzrostl na 40 až 52. První let se uskutečnil 20. září 1959, největším zákazníkem byla japonská společnost All Nippon Airways, která koupila 25 kusů, dále Ansett-ANA (14), Alitalia (6) aj.

F27-300 Combiplane Kombinovaná nákladní verze s velkými nákladními vraty na levém boku přídě, vycházející z varianty -100. Podlaha hlavní kabiny byla zesílena a upravena ke smíšené přepravě osob a nákladu. Zadní část kabiny zůstala v osobní úpravě.

F27-300M Troopship Značení vojenské verze -300 pro Koninklijke Luchtmacht (nizozemské vojenské letectvo). První let 17. srpna 1960, předání letectvu 6. září 1960.

F27-400 Kombinovaná verze pro smíšenou přepravu cestujících a nákladu. Na levém boku přídě jsou velká nákladní vrata, podlaha předního nákladového prostoru je vyztužena a navíc vodotěsná, takže ji lze čistit proudem vody. Má obvykle objem 16,65 m³, v zadní části je pak k dispozici 28 sedadel pro cestující. Po odstranění přepážky mezi oběma oddíly se zvětší nákladní prostor až na 48,9 m³. Zálet se uskutečnil 6. října 1961.

F27-400M Vojenská varianta určená pro přepravu 46 parašutistů, 6025 kg nákladu nebo 24 nosítek a 9 zdravotníků. Nákladová vrata a zvětšené dveře pro parašutisty jsou na obou stranách trupu. První let 24. dubna 1965, v US Army stále létá pod označením C-31A Troopship.

F27-500 Verze s prodlouženým trupem a většími nákladovými dveřmi. Trup je prodloužen o 1,5 m (0,9 m před křídlem a 0,6 m za křídlem) a umožňuje přepravit až 52 sedících cestujících. Zálet prvního vyrobeného kusu (F-241) proběhl 15. listopadu 1967 a k zákazníkovi – Sterling Airways - byl předán 16. května 1968.

F27-500F Varianta pro Austrálii s menšími předními a zadními dveřmi.

F27-500M Vojenská verze podobná -400M, ale odvozená od Mk 500. Tedy s delším trupem, díky tomu může přepravovat 50 parašutistů, 6617 kg nákladu nebo 30 nosítek a 6 zdravotníků.

F27-600 Modifikace odvozená od -200, odlišuje se většími nákladovými dveřmi. Nemá zesílenou a vodotěsnou podlahu. Je uzpůsobena pro rychlou změnu uspořádání interiéru, někdy bývá označována -600QC (Quick Change = rychlá změna/výměna). Kapacita 56 cestujících nebo až 5700 kg nákladu. První let 28. listopadu 1968.

F27-700 Poslední verze, vznikla dosazením větších nákladových vrat do F27-100 a dalšími dílčími úpravami draku, nosných ploch a interiéru. Jediné dva letouny -700 vznikly přestavbou starších strojů verze -100.

F27MAR Neozbrojená průzkumná námořní verze.

F27ME Ozbrojená námořní verze.

Technický popis

Křídlo: Fokker F27 je samonosný hornokřídlý jednoploÅ¡ník. Profil NACA 64-421 u kořene křídla, na konci 64-415. Vzepětí 2°30′, šípovitost 3°30′. Křídlo má dva podélníky, je celokovové; konstrukce nýtovaná a svařovaná. Skládá se ze střední části a dvou oddělitelných vnějších částí. Náběžné hrany jsou ze sendvičového kompozitu s voÅ¡tinovým jádrem. Mechanicky ovládané jednoslotové klapky jsou téměř po celé délce křídla, jsou rozdělené motorovými gondolami. V každém křidélku je elektricky ovládaná vyvažovací ploÅ¡ka.

Ocasní plochy: Celokovové se samonosnou konstrukcí. Obě výškovky mají vyvažovací plošky.

Podvozek: Zatažitelný, tříbodý. Hlavní podvozkové nohy s dvojicí pneumatik se zatahují směrem dozadu do motorový gondol, příďová podvozková noha s jednou pneumatikou se zatahuje dopředu do nepřetlakované podvozkové šachty v přídi. Hlavní podvozkové pneumatiky jsou tlakovány na 5,62 bar, příďová na 3,87 bar. Hydropneumatické tlumiče dodávala firma Dowty.

Pohonné jednotky: Dva turbovrtulové motory Rolls-Royce Dart 6 nebo 7 různých verzí. Čtyřlisté vrtule Dowty Rotol. Integrální palivová nádrž ve vnějších částech křídla mají objem 5136 litrů. Do křídla mezi trup a motorové gondoly je možno nainstalovat přídavné nádrže o objemu 2289 litrů a dále i dvě přídavné podkřídelní nádrže s objemem 950 litrů.

Trup: Na trupu byla ve velké míře použita technologie lepení plechů, což přineslo výrazné hmotnostní úspory. Ve větší míře byl použit i skelný laminát (zavazadlové kontejnery, vstupy vzduchu pro klimatizaci, proudnicové kryty, špička přídě a dveře). Pro verze F27-200 a F27-400 platí, že kabina pro cestujícíc se standardním uspořádání se čtyřmi sedadly v řadě a roztečí 84 cm pojme 44 cestujících. Při snížení rozteče na 78 cm je možno zvýšit počet sedadel na 48. Dveře pro cestující se nachází na levé straně zadní části trupu, naproti nim je umístěna toaleta. V přední části trupu jsou nákladové dveře, u verze Mk 600 mají větší rozměry. Ve vojenské verzi F27-400M jsou pak po stranách stranách nákladového prostoru umístěny lavice pro 46 výsadkářů. Záchranářská verze pojme až 24 nosítek v osmi řadách po třech a 9 členů zdravotnického personálu nebo sedících pacientů. U varianty F27-500 kabina pro cestující standardné pojme až 52 cestujících (rozteč sedadel 89,5 cm), eventuálně až 60 cestujících při rozteči 72 cm.

Fokker F27 v České republice

V letech 1998 až 2004 provozovala česká letecká společnost ABA Air dvojici letadel Fokker F27-500 v nákladním provedení. Oba letouny (registrace OK-ABA a OK-ABB) byly nasazovány zejména na pravidelnou nákladní linku ABP 6903 Bratislava – Praha – Kolín nad Rýnem pro expresní zásilkovou službu United Parcel Service (UPS). Od pondělí do pátku se létalo z Bratislavy v 20.25 h s návratem druhý den ráno v 7.25 h. Firma ABA Air v roce 2004 přestala pro UPS létat a oba letouny Fokker F27 prodala turecké společnosti MNG Airlines. Podrobnější info o letadlech naleznete v tabulce níže.

Základní technické údaje F27

Licenční výroba u společnosti Fairchild

Již v době vzletu druhého prototypu proběhla první jednání o možnostech licenční výroby mezi Fokkerem a americkým Fairchildem. První objednávky Fairchild získal od společností West Coast Airlines, Piedmont Airlines, North Consolidated Airlines, Bonanza Airlines a Aloha Airlines. Ze zahraničních společností lze jmenovat Quebecair (Kanada) a Avensa (Venezuela). Fairchild také získal několik objednávek na VIP verze F-27 od velkých amerických společností.

První v USA vyrobený F-27 byl zalétán 12. dubna 1958 (výrobní číslo 1, registrace N1027). Někde uváděné datum 14. dubna je chybné a rozšířilo se kvůli tomu, že 14. dubna byla publikována tisková zpráva o prvním letu. První prototyp však neměl příliš dlouhou kariéru, neboť kvůli závadě na pneumatickém systému podvozku došlo 9. května 1958 k poškození trupu prototypu stojícího na zemi.

Druhý prototyp byl tou dobou prakticky hotov a již 23. května 1958 poprvé vzlétl s registrací N2027. Některé díly z poškozeného letounu byly použity na stavbě dalšího prototypu (s číslem 1A), jenž odpovídal verzi F27-200 – tedy podle amerického značení F-27A. Fairchildu se povedlo na CAA (americkém úřadu pro civilní letectví) získat stejnou registraci jako měl první prototyp – N1027. První let znovuzrozeného prototypu se konal 23. září 1958. Certifikaci typ F-27 získal 16. července 1958 a první dodávka společnosti West Coast Airlines proběhla 24. července.

Letoun Fairchild F-27 se od svého evropského protějsku odlišoval brzdami, pneumatikami, klimatizačním systém, pitovými trubicemi i dalšími palubními systémy. Na rozdíl od nizozemských letadel byly americké všechny stroje již od počátku vybaveny povětrnostním radarem v přídi, zabudovanými schůdky pro cestující u dveří a nesly větší zásobu paliva.

V roce 1965 Fairchild představil prodlouženou verzi označenou FH-227. Trup před křídlem byl prodloužen o 198 cm, takže do něj bylo možno umístit o tři řady sedaček více a celková kapacita vzrostla na 56 cestujících.

• F-27: základní verze srovnatelná s F.27-100
• F-27A: obdoba evropského F.27-200.
• F-27B: varianta s motory Dart 6 a s většími nákladovými vraty. Vycházela z původního Fokkeru F.27-300.
• F-27F: nová verze, navržená společností Fairchild, s „VIP“ uspořádáním interiéru.
• F-27J: modifikace, která také nemá protějÅ¡ek v žádné Fokkerově verzi. Její interiér bylo možno přestavět pro osobní dopravu nebo pro služební lety menších skupin osob při zvýšeném komfortu.
• F-27M: varianta určená pro lety v tropických nebo vysokohorských oblastech, vybavená výškovými motory Dart 7 Mk.532-7N.

Dne 27. ledna 1966 byl zalétán prototyp FH-227 (původně značen F-27II), představující prodlouženou verzi původního F-27. Trup byl prodloužen o 1,98 m na 25,5 m, díky tomu se zvýšila kapacita na 44 až 52 cestujících. Písmena FH značí spojení firem Fairchild a Hiller, ke kterému došlo v roce 1961, kdy Fairchild převzal továrnu Hiller. Postupně vzniklo několik verzí:

• FH-227 představuje základní verzi s motory Dart 7 Mk.532-7 a vrtulemi o průměru 11,5 stopy.
• FH-227A bylo označení plánované nákladní verze delší jeÅ¡tě o 0,92 m, která se ale nikdy nevyráběla.
• FH-227B má stejné motory, upravený trup, křídla, brzdy a větší vrtule.
• FH-227C je shodný s FH-227, má pouze větší vrtule.
• FH-227D vychází z varianty B, ale má výkonnější motory Dart 7 Mk.532-7L a účinnější kotoučové brzdy.
• FH-227E je verze shodná s verzí C, má výkonnější motory a účinnější kotoučové brzdy.

Do roku 1973 bylo vyrobeno celkem 128 letadel Fairchild F-27 a 78 FH-227.

Technické údaje F-27/FH-227

Prameny

• Letectví + Kosmonautika: 3/1993, 24/1998, 03/1999, 04/1999, 05/1999, 14/1999, 17/2002
• Jane´s All The World´s Aircraft: 1975/76 a 1979/80
• Němeček, Václav: Atlas letadel - dvoumotorová proudová a turbodmychadlová dopravní letadla. NADAS 1981
• Němeček, Václav: Civilní letadla 2. NADAS 1981.
• http://www.planes.cz
• http://www.fokker-aircraft.info/
• http://www.dutch-aviation.nl
• http://www.fokkerf27.nl
• http://fh227.rwy34.com/
• http://www.letadla.info (nyní mimo provoz)
• http://en.wikipedia.org/wiki/Fokker_F27_Friendship

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Obrázky