Suchoj Su-31

V roce 1983 byl zahájen vývoj akrobatického speciálu nové generace, z něhož vzešla typová řada Su-26/29/31. Jako zajímavost lze uvést, že jedním z důvodů pro konstrukci nového stroje byla série katastrof reprezentantů SSSR na letounech Jak-50, při kterých piloti překročili pevnostní násobek letounu. Až do té doby se předpokládalo, že pilot není schopen snášet přetížení větší než +8g. Normy přikazovaly pevnost letounu 1,5 krát větší než je dovolené zatížení, takže Jaky byly konstruovány na mezní přetížení +12g. Při návrhu nového letounu se tedy vycházelo z předpokladu, že piloti létají i s tímto přetížením. Suchoje byly tedy počítány pro zatížení minimálně +18g.

Konstrukce Su-31 vycházela přímo z konstrukce dvoumístného Su-29. Hlavním konstruktérem typu je B. Rakitin a letoun byl zalétán v červnu 1992 pod označením Su-29 T.

Přehled verzí

Su-31 T: základní varianta.

Su-31 M: letoun se záchranným systémem SKS-94 a zvýšenou kabinou.

Su-31 X (také Su-31 MX): původní označení pro exportní Su-31 M s jednodílným překrytem kabiny, v současnosti jsou tyto letouny značeny jen jako Su-31 M.

Su-31 U: projektovaná varianta Su-31 T se zatahovacím podvozkem.

České Su-31

Technický popis Su-31 M (Su-31 MX)

Jednomístný jednomotorový akrobatický speciál.

Dvounosníkové křídlo je celokompozitové a je stavěno jako jeden celek, který se vkládá zespod do trupu. Osm žeber je vyrobeno z titanu. Prostor mezi žebry je vyplněn polymerovou voštinou. Potah je tvořen třemi vrstvami uhlíkových kompozitů. Profil křídla je speciální souměrný CAGI s tloušťkou 18% u kořene a 12% na konci. Křídlo je bez vzepětí a úhel náběhu je 0°. Letouny létají většinou s připevněnými drátěnými konstrukcemi různých tvarů na konci křídla, které slouží pilotovi pro přesnější orientaci v prostoru vůči horizontu. Su-31 M české reprezentace létají bez pozičních světel. V náběžné hraně levého křídla je pitotstatická trubice.

Křidélka o rozpětí 2,9 m mají kostru z hliníkových plechů a potah organickým plastem. Ke křídlu jsou přichycena vždy čtyřmi závěsy. Na spodní straně křidélek jsou na dlouhých ramenech dvojice trojúhelníkových odlehčovacích plošek, přičemž vnější plošky jsou větší než vnitřní (narozdíl od Su-29, kde jsou naopak větší vnitřní plošky). Obě křidélka jsou vybavena také ploškami vyvažovacími.

Ocasní plochy mají podobnou konstrukci jako křídlo. Stabilizátor má dva kompozitové nosníky tvaru U. Náběžná hrana a žebra jsou z hliníkového plechu. Potažen je uhlíkovými kompozity. VOP má rohové vyvážení a pravá polovina je opatřena vyvažovací ploškou. Rozpětí VOP je 2,9 m.

Trup se skládá ze dvou konstrukčních celků. Přední příhradové a zadní kompozitové části.

Kostra přední části je svařena z profilovaných trubek z nerezové oceli. Na kostře jsou uchyceny samosvorné matice, pomocí nichž je na trup přišroubován potah. Ten je tvořen tenkým duralovým plechem vyztuženým laminátovou voštinou.

Pilotní kabina je zakryta jednodílným krytem odklopným doprava. Na čelní straně překrytu je větrací štěrbina. Pilotní sedadlo je skloněno pod úhlem 45° a je součástí záchranného systému SKS-94. Systém Zvezda SKS-94 s vystřelovacím sedadlem KS-38 umožňuje katapultáž při velkém přetížení a od výšky 300 m i v letu na zádech. Jeho hmotnost je 27 kg a katapultáž probíhá přes průhledný překryt kabiny, který je rozbit záhlavníkem. Přístrojová deska je vybavena jen základními přístroji. Pedály nožního řízení jsou spřaženy s ovládáním brzd.

Před kabinou je palivová nádrž a veškeré pneumatické a elektrické systémy.

Zadní část trupu je tvořena dvěma kompozitovými díly a dvěmi hliníkovými přepážkami. Přední přepážka je připojena na přední část trupu, zadní přepážka nese ocasní plochy a ostruhové kolo.

Trubkové motorové lože je přichyceno na přední protipožární přepážce. Kompozitové motorové kryty jsou odklopné. K pohonu slouží hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec M-14PF o výkonu 294 kW (400 k). Ten pohání přes reduktor v poměru 1:13 stavitelnou třílistou vrtuli s konstantními otáčkami MTV-3–8-S/L260 o průměru 2400 nebo MTV-9 o průměru 2500 mm (která z nich je na čs. letounech se mi nepodařilo zjistit – na výkrese je vrtule o průměru 2500 mm). Přívod chladicího vzduchu je regulován stavitelnými žaluziemi před motorem. Olejový chladič je umístěn pod motorem, nádrž na olej má objem 11 l. Palivo je neseno ve dvou „přeletových“ 200 litrových nádržích v křídlech a jedné „akrobatické“ nádrži v trupu o objemu 72 l.

Podvozek je pevný, záďového typu. Hlavní podvozkové nohy jsou vyrobeny z pružných titanových plátů a přichyceny jsou na trupovou příhradovinu. Kola hlavního podvozku jsou typu KT-213, mají rozměr 400×150 mm a jsou opatřena hydraulickými brzdami.

Ostruhové kolo s rozměrem 200×80 mm je typu 413 a je neřiditelné, volně otočné. Kolo je neseno několikavrstvou titanovou pružinou. Vedle ostruhy vyčnívá s trupu jakási oj, která podle mne slouží k manipulaci s letounem na zemi.

Rozchod podvozku je 2400 mm, rozvor 4898 mm.

Výkres

Literatura

• Model Hobby profil č.1
• Aero Hobby 2005/5, 2008/3
• www.airliners.net
• www.suchoj.com
• www.snaproll-sukhoi.com

Technické údaje

Základní technické údaje

Typ	Su-31
Rozpětí	8,20 m
Délka	6,90 m
Výška	2,80 m
Nosná plocha	12,20 m2
Hmotnost prázdného letadla	750 kg
Vzletová hmotnost	1100 kg
Maximální rychlost	450 km/h
Minimální rychlost	115 km/h
Dostup	4000 m
Dolet	1440 m

Poznámky: Technická data se v různých zdrojích dost liší. Např. prázdná hmotnost 650 kg, vzletová od 670 kg, max. rychlost od 330 km/h, dolet 1200 km. V tabulce jsou data vycházející z Aero Hobby 2008/3. Jako nejproblematičtější se jeví rozdílné údaje o rozpětí, kdy jsou udávány dva rozměry - 7,8 a 8,2 m. Na všech dostupných výkresech vychází rozpětí 7,8 m. Z fotografií českých Suchojů se však zdá, že mají rozpětí opravdu 8,2 m, což je znázorněno i na výkrese doprovázejícím tuto monografii. Pokud někdo máte k dispozici přesnější údaje, které by pomohly vyřešit tyto nesrovnalosti, kontaktujte prosím autora článku: trusek@quick.cz.

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Obrázky

Československé letectví - web o historii letectví u nás [2010-2012]