JindÅich Kostrba patÅà mezi nejvýznamnÄjÅ¡Ã osobnosti z historie Äeskoslovenského letectvÃ. Již za prvnà svÄtové války létal v rakousko-uherském letectvu a dosáhl osmi potvrzených sestÅelů. Hned po válce zaÄal s výstavbou Äeskoslovenského vojenského letectva a stal se jeho prvnÃm velitelem, proto bývá také nÄkdy nazýván âotcem Äeskoslovenského letectvaâ.
JindÅich Kostrba se narodil 22. ÅÃjna 1883 v Kutné HoÅe. V Praze vystudoval Vinohradské reálné gymnázium a zde se setkal s budoucÃmi letci, kteÅà se pozdÄji také zapsali do historie Äeskoslovenského letectvÃ. Byli to Rudolf Holeka a Karel Hupner. JindÅich Kostrba se po vystudovánà gymnázia rozhodl pro kariéru profesionálnÃho vojáka, proto byl po absolvovánà kadetky v roce 1903 zaÅazen k 57. pÄÅ¡Ãmu pluku v HaliÄi. O deset let pozdÄji byl již jako poruÄÃk pÅidÄlen k pÄÅ¡Ãmu pluku Ä. 73 v Praze. Jeho bývalý spolužák Rudolf Holeka mezitÃm absolvoval pilotnà výcvik a stal se jednÃm z prvnÃch pilotů rakousko-uherské armády a prvnÃm Äechem v letectvu rakouské monarchie vůbec. PrávÄ na Holekovu pÅÃmluvu se JinÅich Kostrba rozhodl vstoupit do letectva.
JeÅ¡tÄ pÅed zaÄátkem prvnà svÄtové války stihl JindÅich Kostrba prodÄlat pozorovatelský výcvik. Na žádost Rudolfa Holeky byl zaÅazen k jednotce Flik 8, dislokované na ruské frontÄ v HaliÄi. Prvnà bojový let absolvoval se svým Äeským spolubojovnÃkem a nedopadl nejlépe â Holeka musel kvůli poruÅ¡e benzinové pumpy nouzovÄ pÅistát, obÄma letcům se vÅ¡ak nic nestalo. PÅi dalÅ¡Ãch letech, vÄtÅ¡inou na letounech Knoller-Albatros B.I a D.F.W. B.I, projevil Kostrba odvahu a zdatnost. Proto také v záÅà 1914 obdržel rakouský Záslužný vojenský kÅÞ III. tÅÃdy (MilitärverdiÂenstkreuz d. 3 Klasse). Na ruské frontÄ působil do 1. bÅezna 1915. Za tu dobu vykonal 69 letů vÄetnÄ 35 dálkových průzkumů.1) Poté se spolu s Flikem 8 pÅesunul na italskou frontu, kde vykonal Åadu dalÅ¡Ãch průzkumných a bombardovacÃch letů. Působil zde až do konce Äervence, kdy bylo splnÄno jeho pÅánà â byl pÅijat do pilotnÃho výcviku.
V srpnu 1915 byl odeslán do pilotnÃho výcviku k jednotce Flek 8. Absolvoval 280 cviÄných letů a 28. ÅÃjna 1915 obdržel od rakouského Aeroklubu mezinárodnà pilotnà diplom FAI-R ÄÃslo 254.1) V polovinÄ prosince 1915 se vrátil na italskou frontu, kde byl pÅidÄlen k Fliku 4 (dislokovaném v Heidenschaftu) jako zástupce velitele, jÃmž byl Hauptmann Mathias Bernath. NejlepÅ¡Ãmi letouny této jednotky byly nÄmecké Fokkery E.III, v Rakousko-Uherské armádÄ znaÄené A.III. Jejich nevýhodou bylo, že nesmÄly být nasazovány nad nepÅátelským územÃm, neboÅ¥ byly vybaveny synchronizaÄnÃm zaÅÃzenà pro stÅelbu okruhem vrtule a kvůli utajenà se nesmÄly v žádném pÅÃpadÄ dostat do rukou nepÅátele.2)
Osmnáctého února 1918 nastala situace, na kterou rakouÅ¡tà piloti Äekali â pÅes hranici pÅelétlo sedm italských bombardérů Caproni Ca.1 od 4a Squadriglia de Bombardamenti, jejichž cÃlem bylo mÄsto LublaÅ. Po osmé hodinÄ vzlétli rakouÅ¡tà stÃhaÄi, mezi nimi i JindÅich Kostrba na Fokkeru A.III s ÄÃslem 03.51. PÅi prvnÃm útoka se mu povedlo tÄžce poÅ¡kodit jeden z italských letounů, takže ten pÅi nouzovém pÅistánà havaroval a byl úplnÄ zniÄen. Po pÅezbrojenà a doplnÄnà pohonných hmot byl Kostrba opÄt ve vzduchu a hledal nepÅÃtele. Toho uvidÄl nad mÄsteÄkem Opcina, kde letÄl osamocený Caudron G.IV. Po krátkém souboji Å¡el italský letoun k zemi a JindÅich Kostrba si mohl pÅipsat dalÅ¡Ã vÃtÄzstvÃ. JeÅ¡tÄ bÄhem tohoto letu se mu ve spolupráci s Feldweblem Brocinerem povedlo âdostatâ dalÅ¡Ãho Itala â bombardovacà Caproni Ca.1. Kostrbovi se tak povedlo sestÅelit bÄhem 65 minut tÅi nepÅátelská letadla a stal se prvnÃm rakousko-uherským pilotem, který bÄhem jednoho dne dosáhl tÅà sestÅelů.
PoÄátkem bÅezna 1916 byl jmenován velitelem novÄ postaveného Fliku 23 na jihotyrolské frontÄ. Tato jednotka mÄl ve výzbroji dvoumÃstné stroje Hansa Brandenburg C.I, Kostrba vÄtÅ¡inou létal s pozorovatelem Oberleutnantem Johannem Frintem na letadle ÄÃslo 26.09. Ráno 7. Äervna 1916 tato osádka napadla italský âmalýâ dvoumÃstný Farman, vracejÃcà se z náletu na Trento, a opÄt jej poslala k zemi.2) O tÅi týdny pozdÄji zopakoval Kostrba své trojnásobné vÃtÄzstvÃ, když mezi 7.15 a 8.20 h sestÅelil dalÅ¡Ã tÅi italské Farmany (dva âmaléâ a jeden ÄtyÅmÃstný âvelkýâ). Dne 20. srpna 1916 pak dosáhl svého poslednÃho vÃtÄzstvà â mezi liniemi u Arseira sestÅelil dalÅ¡Ã âmalý Farmanâ. Poté byl dekorován nejvyÅ¡Å¡Ãm rakousko-uherským vyznamenánÃm â Åádem železné koruny III. TÅÃdy s VáleÄným vyznamenánÃm a s MeÄi (Ãsterreichisch-Kaiserlicher Orden de Eisernen Krone mit d. Kriegsdekoration u. Schwertern).
Tehdy mÄl na kontÄ osm sestÅelů a byl tak nejúspÄÅ¡nÄjÅ¡Ãm stÃhacÃm pilotem v c. a k. letectvu. DalÅ¡Ãch vÃtÄzstvà mu už nebylo dopÅáno, protože musel odejÃt od Fliku a v listopadu 1916 byl jmenován velitelem FliegerersatzkomÂpanie 2 (pilotnà školy) ve VÃdeÅském Novém mÄstÄ. Důvody jeho odchodu od bojové jednotky nejsou dodnes jasné. Sám mluvil o národnostnÃch sporech a nedůvÄÅe velenà k Äeským vojákům.3) V kvÄtnu 1917 byl jmenován velitelem roty u náhradnÃho praporu pÄÅ¡Ãho pluku Ä.73. V srpnu odjel znovu na italskou frontu, kde brzy onemocnÄl a vrátil se do Prahy.
Ve druhé polovinÄ roku 1918, když se válka chýlila ke konci, vzrůstala v Äeských zemÃch nespokojenost obyvatel a touha po samostatném státu. Velitel tajné odbojové organizace âMaffieâ, Hauptmann Jaroslav RoÅ¡ický, mÄl v té dobÄ vliv i na vojenskou policii rakousko-uherského mocnáÅstvÃ. DÃky nÄmu byl JindÅich Kostrba 1. záÅà 1918 jmenován do funkce velitele pražské vojenské policie.
Na vzniku samostatné republiky tak mÄl nemalý podÃl. DÃky informacÃm o chystaných vojenských opatÅenà rakouské armády zabránil pokusu o pÅedÄasné vyhlášenà republiky radikálnÃmi sociálnÃmi demokraty pÅi pÅÃležitosti generálnà stávky. Ve dnech vzniku republiky se mu pak podaÅilo internovat velitele pražského VIII. armádnÃho sboru generála Paula von Kestrzanka. Povedlo se mu také zadržet nÄmecké a maÄarské pluky v kasárnách, aby nemohly krvavÄ potlaÄit národnà hnutÃ. ÃÅadům vÄrným Rakousku-Uhersku jeho Äinnost samozÅejmÄ neunikla a 29. 10. 1918 byl odsouzen k trestu smrti. Ten vÅ¡ak nikdy nebyl vykonán.
Již 28. ÅÃjna 1918 vyzval Jaroslav RoÅ¡ický vÅ¡echny vojáky Äeské národnosti, aby se dostavili na ŽofÃn. SeÅ¡la se tam i Åada bývalých Älenů rakouského letectva. Do jejich Äela se postavil JindÅich Kostrba spolu s dalÅ¡Ãmi bývalými piloty. O dva dny pozdÄji ustanovili v Josefských kasárnách velitelstvà Leteckého sboru, sám Kostrba byl jmenován velitelem. ZpoÄátku mÄl Kostrba k dispozici jen nÄkolik důstojnÃků, skupinu pilotů a strážnà mužstvo složené z bývalých Äeských námoÅnÃků â dohromady 125 mužů. PrvnÃho listopadu 1918, tedy v den kdy byla zahájena Äinnost Leteckého sboru, vÅ¡ak nebyl k dispozici ani jeden letoun. PÅÃÅ¡tÃho dne naÅ¡tÄstà pÅilétl z rakouského Fischamendu Rudolf Polanecký a jeho Hansa Brandenburg B.I 276.19 se stal základem leteckého parku.1) Za letiÅ¡tÄ bylo prohlášeno nevelké pole ve StraÅ¡nicÃch u depa elektrických podniků. Bylo asi 200 metrů dlouhé a 50 Å¡iroké. Jako hangár sloužila stodola postavená na kraji letiÅ¡tÄ, kde byly také umÃstÄny dva plátÄné stany. Velitelstvà se nacházelo nedaleko hostince âNa Viniciâ. ZajÃmavostà může být, že letiÅ¡tÄ bylo poblÞ Kostrbova bydliÅ¡tÄ (vila Vilhemina, Ä. p. 19)2), a ten tak mohl velet prakticky z oken svého domu. Toto letiÅ¡tÄ sloužilo jako základna Leteckého sboru do prosince 1918.
DalÅ¡Ã âBranÄákâ zÃskalo novÄ vznikajÃcà letectvo dÃky pÅeletu Klementa Adamce z VÃdeÅského nového mÄsta. DvÄ letadla se také podaÅilo zÃskat v malé holeÅ¡ovické opravnÄ letadel Al-Ma, která mÄla uskladnÄný materiál v prostorách Starého výstaviÅ¡tÄ. Ležely tam poskládané různé typy letadel, které si zde c. a k. letectvo nechávalo opravovat â Brandenburgy, Bergy, Lohnery, Knollery a dalÅ¡Ã. Dva z Brandenburgů C.I série 26 se podaÅilo zprovoznit a naÅ¡e letectvo tak mÄlo už ÄtyÅi letouny. To vÅ¡ak bylo žalostnÄ málo a bylo tÅeba zajistit vÃce strojů. Jediné letiÅ¡tÄ na Äs. územà se nacházelo v Chebu, kde za války sÃdlila FliegerersatzkomÂpanie Ä.16. Kostrba proto sestavil ozbrojenou výpravu, která mÄla v Chebu zajistit potÅebný materiál a letuschopná letadla pÅelétnout do Prahy. Velký podÃl na úspÄchu této akce mÄli setnÃci Klement Adamec a Jaroslav RoÅ¡ický. DalÅ¡Ãm mÃstem, kde Leteckému sboru padly do rukou letouny, byla Planá u Mariánských láznÃ. Byl zde koncem války zÅÃzen Letecký park a byla zde skladována vyÅazená a neprovozuschopná letadla. Po seÄtenà vÅ¡ech strojů, které naÅ¡e letectvo zÃskalo v Praze, Chebu, Plané a po pÅeletech pilotů z fronty, dojdeme k 210 kompletnÃm letadlům a 97 leteckým motorům. VÅ¡echen letecký materiál byl soustÅedÄn na Starém výstaviÅ¡ti v HoleÅ¡ovicÃch, kde byl roztÅÃdÄn, potÅebný byl dán do opravy, nepotÅebný zruÅ¡en nebo posloužil jako zdroj náhradnÃch dÃlů.2) Po této selekci mÄl Letecký sbor k dispozici 48 letuschopných letadel.
Již 21. listopadu 1918 byla v MaÅaticÃch u Uherského HradiÅ¡tÄ zÅÃzena 1. letecká setnina, zpoÄátku vybavená pouze dvÄma âBranÄákyâ. JejÃm úkolem bylo podnikat průzkumné a propagaÄnà lety nad Slovenskem, kde hrozil konflikt s MaÄarskem. NÄjaký Äas pobýval u 1. letecké setniny i JindÅich Kostrba, v prosinci již byl zpátky v Praze a 1. ledna 1919 vedl na letounu Aviatik (Berg) D.I 138.14 pÅehÂlÃdkovou formaci pÄti letadel na poÄest prezidenta T.G. Masaryka.
JindÅich Kostrba vÅ¡ak v Äele Leteckého sboru nesetrval pÅÃliÅ¡ dlouho, již 20. února 1919 byl ve funkci vystÅÃdán setnÃkem Karlem Hupnerem. Dne 28. dubna 1919 byl pÅevelen k 98. pÄÅ¡Ãmu pluku ve Vysokém MýtÄ. Důvodem byly zejména neshody mezi Leteckým sborem a Technickým odborem MNO, pod který spadala i Äinnost letectva. JindÅich Kostrba byl spolu se svým zástupcem Rudolfem Holekou na popud technické správy MNO obvinÄn z prozrazenà vojenského tajemstvà â na schůzi Äs. aviatického klubu mÄl uvést množstvà letadel Leteckého sboru, poÄet strojů umÃstÄných na Slovensku, kdy tam byly odeslány a že je jich nÄkolik rozbito. Spor trval až do 20. Äervna 1919, kdy byli oba obžalovanà zproÅ¡tÄni viny â žádné tajemstvà totiž neprozradili, a navÃc tou dobou neexistoval pÅedpis, který by urÄoval co se má vlastnÄ utajovat.
I pÅes vÃtÄzstvà v tomto sporu se musel JindÅich Kostrba smÃÅit se službou u pÄÅ¡Ãho pluku. V roce 1922 se pÅece jen vrátil k letectvu â stal se velitelem hospodáÅské správy Vzduchoplaveckého uÄiliÅ¡tÄ v Chebu, a pozdÄji byl nucen znovu absolvovat letecký výcvik, aby se mohl vrátit k aktivnÃmu létánÃ. VystÅÃdal velenà letecké roty Ä.32, mÃsto uÄitele létánà pÅi pokraÄovacà škole v Chebu a velitele pododdÃlu u HlavnÃho leteckého skladu v Olomouci.1) PozdÄji působil u VLÃS jako velitel pokusné letky. V roce 1926 plánoval odejÃt do civilu â bylo mu nabÃdnuto mÃsto Åeditele ÄSA. Tyto plány bohužel zhatila letecká havárie. Dne 24. 9. 1926 mÄl vést formaci jugoslávských Breguetů 194) pÅi jejich letu z Prahy do Krakova. PÅi startu vÅ¡ak jeden jugoslávský letoun neÅ¡Å¥astnou náhodou zezadu shora vrazil do Kostrbova Aera Ab 11.12, oba letouny se navzájem zaklÃnily a zÅÃtily se z desetimetrové výšky na plochu kbelského letiÅ¡tÄ. Z trosek byla vyproÅ¡tÄna tÅi mrtvá tÄla â podplukovnÃka Jovana JugoviÄe, jeho pilota nadporuÄÃka Eugena NÄgovana a Å¡tábnÃho kapitána JindÅicha Kostrbu. Bylo mu tehdy 43 let.2) Äeskoslovenský stát mu 28. záÅà 1926, na Svatého Václava, vystrojil pohÅeb. Pražskými ulicemi projÞdÄla jeho rakev naložená na trup letadla a ve vzduchu bouÅily motory letadel, jejichž posádky vzdávaly poslednà poctu otci Äeskoslovenského letectva.
Datum: | Äas: | Jednotka: | Pilotův letoun: | SoupÄÅ: | MÃsto: |
---|---|---|---|---|---|
18.2.1916 | 08:45 | Flik 4 | Fokker A.III 03.51 | Caproni Ca.1 | Palmanova |
18.2.1916 | 09:25 | Flik 4 | Fokker A.III 03.51 | Caudron G.IV | u Monfalcone |
18.2.1916 | 09:50 | Flik 4 | Fokker A.III 03.51 | Caproni Ca.1 | Merna u Gorizie |
7.6.1916 | 09:30 | Flik 23 | Hansa Brandenburg C.I 26.09 | âmalý Farmanâ | Corno d´Aquilio |
29.6.1916 | 7:15 až 8:20 | Flik 23 | Hansa Brandenburg C.I 26.09 | âvelký Farmanâ | Monte Pasubio |
29.6.1916 | Flik 23 | Hansa Brandenburg C.I 26.09 | âmalý Farmanâ | Val Ronchi | |
29.6.1916 | Flik 23 | Hansa Brandenburg C.I 26.09 | âmalý Farmanâ | u Vignola | |
20.8.1916 | ??? | Flik 23 | Hansa Brandenburg C.I 26.09 | âmalý Farmanâ | Arsiero |
1) LukeÅ¡, Petr: JindÅich Kostrba, Speciál L+K Ä. 6, Aeromedia Praha, 2005.
2) Rajlich, JiÅà - Sehnal, JiÅÃ: JindÅich Kostrba, otec Äeskoslovenského letectva, Plastic Kits Revue Ä. 8 a 9, Model Hobby Press Ostrava, 1992.
3)V Plastic Kits Revue ÄÃslo 8 JiÅà Rajlich pÃÅ¡e: â ... v armádÄ, jejÞ stále jeÅ¡tÄ feudálnà struktura pÅipomÃnala spÃÅ¡e tureckou Äi carsko-ruskou armádu … Jeho postoj vůÄi poddůstojnÃkům a mužstvu byl kamarádský a pÅátelský, dalo by se ÅÃci že i demokratický. … v tehdejÅ¡Ã armádÄ panovaly mezi kastami propastné rozdÃly a jakékoli vyboÄenà z této linie bylo … nežádoucÃ. Kostrba neskrýval svou kritiku vůÄi samotnému systému habsburské monarchie... S velenÃm k. und k. Luftfahrtruppe mÄl stálé spory.â V L+K Speciál 6 pak Petr LukeÅ¡ cituje redaktora Lidových novin, JindÅicha StyblÃka, pÃÅ¡ÃcÃho pod pseudonymem Adam Jist: â … PÅesné důvody tohoto pÅeloženà jsou uloženy v soudnÃch spisech z pozdÄjÅ¡Ã doby, nepokládám vÅ¡ak vhodné se o nich Å¡ÃÅit. Důvodem byl odpor důstojnÃků a mužstva.â
4) V PKR 9 je uvedeno, že se srazil s jugoslávským Potezem XXV, zatÃmco Speciál L+K Ä.6 uvádà Breguet 19. PÅiklonil jsem se také k Breguetu 19, protože tvar mezikÅÃdelnÃch vzpÄr havarovaného letounu spÃÅ¡e odpovÃdá tomuto typu. Z dostupných fotografià je vÅ¡ak tÄžké rozliÅ¡it typ letadel.