Josef FrantiÅ¡ek se narodil 7. ÅÃjna 1914 na Hané, v OtaslavicÃch u ProstÄjova, v rodinÄ truhláÅe a karosáÅe (podle nÄkterých zdrojů byl koláÅem) Josefa FrantiÅ¡ka a jeho ženy AlžbÄty. PozdÄji se vyuÄil zámeÄnÃkem, avÅ¡ak nikdy se jÃm nestal a v roce 1934 se dobrovolnÄ pÅihlásil k vojenskému letectvu. V létech 1934â1936 prodÄlal Å kolu pro odborný dorost letectva ve Vojenském leteckém uÄiliÅ¡ti v ProstÄjovÄ. 17. srpna 1936 byl pÅidÄlen k 2. leteckému pluku v Olomouci. Zde pilotoval letouny Letov Å -328 a Aero A-11 u 5. pozorovacà letky. Již tehdy neoplýval káznà a až pod dlouhé dobÄ byl povýšen na svobodnÃka. Tou dobou se ve FrantiÅ¡kovi zaÄalo projevovat nadánà pro stÃhánÃ. Proto se zúÄastnil mezi 14. a 30 Äervnem 1938 stÃhacÃho kursu u 4. stÃhacÃho pluku. Poté byl pÅidÄlen k 40. stÃhacà letce v Praze-KbelÃch. Tam létal na standardnà Avii B-534 a jeho velitel V. Hofman ho velmi chválil. VždyÅ¥ byl také jeho nejlepÅ¡Ãm stÃhaÄem! Po vyhlášenà mobilizace 23. záÅà 1938 byla 40. stÃhacà letka pÅesunuta na letiÅ¡tÄ Hornà MÄcholupy u Prahy, odkud stÅežila vzduÅ¡ný prostor nad Prahou. Odsud také 27. záÅà doÅ¡lo k prvnÃmu âbojovémuâ letu FrantiÅ¡ka. Po vyhlášenà poplachu vzlétl ve tÅÃÄlenném roji proti průzkumnému Dornieru Do-17P. Ten vÅ¡ak ihned jakmile Avie spatÅil zaÄal rychle stoupat a zvýšil rychlost a pomalé Avie B-534 mu nestaÄily.
Pak pÅiÅ¡el osudný 15. bÅezen 1939. Josef FrantiÅ¡ek patÅil k prvnÃm, kteÅà se rozhodli ilegálnÄ opustit vlast a bojovat v Åadách cizÃch letectev proti faÅ¡istickému NÄmecku. AÄkoli nÄkteré ze zdrojů tvrdÃ, že již 15. bÅezna FrantiÅ¡ek na své Avii uletÄl do Polska a cestou ostÅeloval postupujÃcà nÄmecké tanky a automobily, vlast opustil až 13.6. 1939 (známe dokonce pÅesný Äasový údaj â 11.22) a ve dnech od 22. Äervna do 17. Äervence bydlel spolu a dalÅ¡Ãmi uprchlÃky z Äeskoslovenska v táboÅe v Malých BronowicÃch nedaleko Krakova. V té dobÄ podepsal â stejnÄ jako jeho kamarádi â prohlášenà o vstupu do francouzské cizinecké legie. Asi po týdennÃm pobytu v soustÅeÄovacÃm táboÅe v Malých BronowicÃch odjel v noci z 26. na 27. Äervence s kamarády do GdynÄ, odkud mÄl odplout Å¡védským parnÃkem Castelholm do Francie. TÄsnÄ pÅed odjezdem vÅ¡ak na pÅÃstavnà molo pÅiÅ¡el tehdejÅ¡Ã plukovnÃk Svoboda v doprovodu zástupců polského vojenského letectva a tlumoÄil naloÄujÃcÃmu se transportu výzvu ke vstupu do polského letectva. FrantiÅ¡ek se spolu s dalÅ¡Ãmi dvanácti kamarády rozhodl zůstat v Polsku. Zůstal tak s Poláky. Navždy. Po vyÅÃzenà struÄných formalit odjel jeÅ¡tÄ téže noci do letecké Å¡koly v DeblinÄ. Po pÅÃjezdu se skupinÄ Äeskoslovenských letců dostalo skvÄlého pÅijetÃ, byli zaÅazeni jako civilnà instruktoÅi vojenského letectva (což byla polská zvláštnost) u Eskadry Szkolnej Obserwatorów, která patÅila pod zdejÅ¡Ã Centrum Wyszkolenia Oficerów Lotnictwa Nr.1. FrantiÅ¡ek zde létal na zastaralých strojÃch Potez XXV, PWS 26, Bréguet XIX, RWD-8, RWD-14 Czapla a dalÅ¡Ãch a prožil tu nÄkolik klidných týdnů â prakticky mÄsÃc â do vypuknutà války. Druhého záÅà se spolu s desÃtkami dalÅ¡Ãch letců stal svÄdkem, jak 88 bombardérů Heinkel He-111 zniÄilo nejvÄtÅ¡Ã polskou základnu. Podle výpovÄdi kapitána Jana Hryniewicze, jednoho z polských pamÄtnÃků, se FrantiÅ¡ek zúÄastnil záchranných pracà po náletu, jmenovitÄ pomáhal pÅi vyproÅ¡Å¥ovánà tÄžce ranÄného legendárnÃho polského letce Jerzyho Bajama. Po náletu na Deblin následovala evakuace letuschopného parku na polnà letiÅ¡tÄ a ústup smÄrem k rumunským hranicÃm. BÄhem tohoto ústupu doÅ¡lo k odlouÄenà FrantiÅ¡ka a jeho tÅà kamarádů, Viléma KoÅ¡aÅe, MatÄje PavloviÄe a Josefa Balejky, od ostatnÃch Äeskoslovenských letců, kteÅà se dostali na územà o nÄkolik dnà pozdÄji obsazené SovÄtskou armádou. Podle výpovÄdi Josefa Balejky byla skupina zmÃnÄných letců pÅidÄlena k brigádÄ generála Strzeminského. Zde působili jako piloti průzkumné letky, jÞ velel poruÄÃk Osuchowski. ZúÄastnili se nÄkolik náletů, pÅi nichž 19. záÅà objevili a napadli nÄmecké tankové seskupenà pomocà ruÄnÄ shazovaných granátů a pÅÃÅ¡tÃho dne postupujÃcà kolonu. Za tento Äin byli vÅ¡ichni ÄtyÅi vyznamenáni polským váleÄným kÅÞem. 22. záÅà dostávajà pÅÃkaz k ústupu do Rumunska.
Prvnà kontakt s Rumunskem probÄhl v pátek 22. záÅÃ, kdy on i jeho kamarádi pÅistáli v Ispas. Odtud je poslali do Äernovic, kde jeÅ¡tÄ ten den pÅistáli na civilnÃm letiÅ¡ti. Tam doplnili palivo a druhý den pokraÄovali v letu na jih. PÅistáli na vojenském letiÅ¡ti v Jasech, kde byli pÅátelsky uvÃtáni a jednu noc tam pÅespali a po natankovánà 24. záÅà opÄt startovali, tentokrát již do BukureÅ¡tÄ. Odpoledne pÅistáli na letiÅ¡ti Pipera, odkud byl do BukureÅ¡ti kousek. Jakmile se vÅ¡ak objevili na letiÅ¡ti, pÅispÄchala k nim stráž s puÅ¡kami a žádala doklady. âPánové jsou z Polska?â âAno.â âTak prosÃm, kdybychom vás smÄli obtÄžovatâ¦â Zeptal se zdvoÅilý důstojnÃk doprovázený dvÄma muži na stráži. Co jim zbývalo, než pÅipustit, aby jim tito pánové dÄlali spoleÄnost. Naložili je do auta a odvezli do internaÄnÃho tábora. Stále nemÄli do BukureÅ¡ti daleko, ale dÄlil je od nà i ostnatý drát. Poslali je do oprýskaného baráku a tam se vÅ¡ichni ÄtyÅi natáhli na slamnÃky. Kolem nich byla dokonalá uprchlická bÃda â byli v lágru ⦠Bylo to trochu pÅekvapivé zakonÄenà jejich cesty, ale koneckonců, co jiného Äeká uteÄence z poražené zemÄ než internaÄnà tábor? NaÅ¡tÄstà se jim již 26. záÅà podaÅilo uprchnout a v BukureÅ¡ti si opatÅili potÅebné dokumenty a mohli byli pÅipraveni odjet do Francie
LoÄ, která odvážela ÄtveÅici Äeskoslovenských letců do Francie, se jmenovala Dacia a vyplula z Constanty 3. ÅÃjna 1939 v 0.15. Po pÄti dnech plavby StÅedozemnÃm moÅem dorazili do Francie. âDovolenáâ na moÅi konÄÃ, z podivných turistů z malé neznámé zemÄ, za kterou se nikomu nechtÄlo umÃrat, budou zanedlouho opÄt vojáci. Půjdou do vÅavy svÄta a tÅi z nich v nà zůstanou. Když vstoupili na francouzskou půdu, tak na to ani jeden z nich nepomyslel. Sice mÄli jeÅ¡tÄ pÅed oÄima polskou porážku, ale teÄ jsou ve Francii. A v takové velmoci se nic takového nemůže opakovat! V noci 21. ÅÃjna odjeli z Marseille do PaÅÞe, kde se mÄli hlásit na polském konzulátu. Oni vÅ¡ak byli Äechoslováci, a tak se 30. ÅÃjna rozhodli, že půjdou na Äeskoslovenský konzulát, kde je pÅidÄlà do nÄkteré Äeskoslovenské letecké jednotky. Tam se vÅ¡ak setkali s důstojnÃkem, který nepochopil, že bojovali v Polsku a poté se do Francie dostávali strastiplnou cestou. Proto jim nadával, kde že se to flákali. Po krátkém rozhovoru s FrantiÅ¡kem, bÄhem kterého nechybÄlo nÄkolik ostrých slov, byla zavolána vojenská policie, aby je zatkla. NaÅ¡i hrdionové ale mÄli v průkazech uvedeno, že jsou vojáci polské armády a Äeskoslovenský důstojnÃk je tedy nemůže dát zatknout, to dá rozum. FrantiÅ¡ek se tak vrátil se k Polákům. Znal je a rozumÄl si s nimi. OblÃbil si je. Už nikdy se pak nepokouÅ¡el pÅestoupit do Äeskoslovenské jednotky, aÄkoli by to urÄitÄ uÄinil nesmÃrnÄ rád, neboÅ¥ se mu silnÄ stýskalo. Ale mÄl pÅedevÅ¡Ãm mentalitu prostého vojáka a vÄdÄl, že ânahoÅeâ to má rozlitý. Dalo se to spravit, pozdÄji, když se stal esem urÄitÄ. Jenže FrantiÅ¡ek nemÄl ve zvyku trhat svazky, které se vytvoÅily. Bojoval a žil s Poláky. Znali ho a rozumÄli mu. OblÃbili si ho a mÄli ho rádi. Byl jejich. V Le Bourget zůstali vÅ¡ichni ÄtyÅi do 3. února, kdy byli pÅeveleni do Lyonu. Tam byli pÅeÅ¡koleni na francouzské stÃhaÄky a 4. bÅezna rozdÄleni: ÄetaÅ PavloviÄ byl odvelen do Toulose, Josef Balejka na základnu Cazaux u Bordeaux, FrantiÅ¡ek a KoÅ¡aÅ dostali rozkaz k odletu na frontu. Co se týÄe bojové Äinnosti ve Francii, se jednotlivé prameny znaÄnÄ rozcházejÃ. Prvnà zdroj uvádÃ, že bÄhem tÅà týdnů sestÅelil 10 letounů, zejména pÅi letech nad Belgii. Jeho tehdejÅ¡Ã kamarád Josef Balejka uvádÄl poÄet nižšÃ, a to 9 jistých a 2 nepotvrzené sestÅely, které mu FrantiÅ¡ek ukazoval ve svém zápisnÃku letů. Jeho dalÅ¡Ã spolubojovnÃk, Witold Lukocievski, tvrdil, že v zápisnÃku mÄl sedm sestÅelů a nÄkolik poÅ¡kozených nÄmeckých strojů. Známa nenà ani jednotka u které sloužil, je vÅ¡ak možné, že se na frontu ani nedostal a na leteckých základnách Lyon-Bron a Clermont-Ferrand zalétával letouny po opravách, neboÅ¥ žádné francouzské archivnà dokumenty neuvádÄjà FrantiÅ¡ka jako autora ani jediného sestÅelu. Nelze vÅ¡ak také vylouÄit, že by létal pod zmÄnÄným jménem, aby svou rodinu v OtaslavicÃch ochránil pÅed persekucà gestapem.
Do Anglie vÅ¡ichni ÄtyÅi dorazili 21. Äervna, a to do pÅÃstavu Falmouth. Shodou okolnostà to bylo rok poté, co se poprvé setkali v KrakovÄ. Ach jak byl ten rok dlouhý! A divoký až k neuvÄÅenÃ. Za celý život neprožil nikdo z nich tolik, co bÄhem jediného roku. DvÄ porážky, obÄ tak katastrofálnÃ, že bylo tÄžko rozhodnout, která byla horÅ¡Ã. VÅ¡ichni tam stáli na nábÅežà témÄÅ bez niÄeho, s rukama v kapsách, opÄt jako bÄženci v cizà zemi. UtÃkali pÅed NÄmci pÅes Polsko, Balkán, Francii a kanál La Manche. Tady se museli zastavit, dalÅ¡Ã cesta vedla jedinÄ pÅes Atlantik, museli bojovat. ÄtveÅice kamarádů byla ubytována v hotelu v Blackpoolu. Tady se jejich cesty rozeÅ¡ly. FrantiÅ¡ek byl odtud odeslán do stÃhacà školy. Zde létal na cviÄných strojÃch Miles Magister a Master a po krátkém pÅeÅ¡kolenà na Hurricany byl na pÅánà zaÅazen do 303. polské stÃhacà perutÄ. Tam si vÅ¡ichni oblÃbili a vážili si ho. VždyÅ¥ také mohl působit v nÄkteré Äeskoslovenské nebo britské peruti. Ale on nechtÄl. Nosil uniformu s polskou nášivkou, mluvil plynule polsky, znal polské zvyky a pÅijal je za své. S Poláky bojoval od zaÄátku války a rozumÄl si s nimi.
303. peruÅ¥ byla výjimeÄná už pÅi svém zrodu. Byli v nà letci, i když jich nebylo mnoho, kteÅà mÄli sestÅely už v Polsku. Åada z pilotů proÅ¡la francouzskou kampanÃ, mÄla bojové a velitelské zkuÅ¡enosti. V peruti tedy byli stÃhaÄi, jenž proÅ¡li bojovým kÅestem obou kampanàâ a to v britském letectvu nemÄlo obdoby. NavÃc je ovÅ¡em zavazoval název peruti â nesla KoÅcipszkovo jméno a KoÅciuszkova eskadra mÄla v polském letectvu významnou tradici.: jejà historie sahal do roku 1919 a sloužili v nà vždy jen vynikajÃcà letci. VÅ¡ichni piloti v nà zaÅazenà doufali, že budou v tradici pokraÄovat a vrátà nÄmcům porážku. Äekali a brousili si zuby na âAdolfkyâ, kteÅà se každodennÄ objevovali nad AngliÃ. VÅ¡ichni byli netrpÄlivà a napjatÃ.
PrvnÃho záÅà asi ve Ätvrt na dvanáct dostaly dva roje 303. polské stÃhacà perutÄ rozkaz ke startu. Å est pilotů pod vedenÃm Kelleta odstartovalo. OstatnÃ, mezi nimi i FrantiÅ¡ek, Äekali celà netrpÄlivà na zemi. Asi za tÅi ÄtvrtÄ hodiny se ozval zvuk motorů a vÅ¡ichni vybÄhli ven. NejdÅÃve se objevil Kelletův Hurricane, který nalétával pÅemet. SestÅel! PÅemetem se oznamovalo vÃtÄzstvÃ. Za nÃm ho následovali Szaposznikov a Karubin â a oba vykroužili rovnÄž po pÅemetu. Pak se pÅihnal FeriÄ se seržantem Wünschem a letiÅ¡tÄ neutuchalo bouÅà nadÅ¡enÃ, neboÅ¥ i oni pÅedvedli svůj âvictory rollâ. PÄt pilotů pÅistálo, kde je vÅ¡ak Å¡estý? Minuty ubÃhajà a nikdo nevà kde je⦠Že by se za prvnà vÃtÄzstvà zaplatilo prvnà ztrátou? Neklid na letiÅ¡ti rostl, ale vtom se ozval hluk motoru! âTamhle je!â vykÅikl kdosi. A za chvÃli se opravdu objevil a také on zalétl chvatný pÅemet na znamenà svého vÃtÄzstvÃ. Å est letců poprvé vzlétlo do velké bitvy, která hoÅela nad AngliÃ, a vÅ¡ech Å¡est si hned na poprvé pÅineslo snÃtku vavÅÃnu! Å est sestÅelů hned na poprvé! VÅ¡ichni hned vÃtÄzům blahopÅáli a poslouchali jejich vyprávÄnà a potlaÄovali svou netrpÄlivost, až se sami zúÄastnà leteckých bojů a budou dÄlat peruti skóre. A FrantiÅ¡ek dlouho neÄekal, jen do druhého dne.
Svého prvnÃho sestÅelu dosáhl v podveÄer 2. záÅà 1940. Tehdy spolu s ostatnÃmi letci z âtÅistatrojkyâ napadli formaci asi 10 Bf 109E a svedli s nimi tvrdý boj. FrantiÅ¡ek si pÅipsal svůj prvnà setÅel â sestÅelil jednu âstodevÃtkuâ. Po dalÅ¡Ã dny se jeho skóre nadále rozrůstalo (3.9. Bf 109, 5.9. Ju 88 a Bf 109) a již 6. záÅà se stal esem â sestÅelil pátý faÅ¡istický letoun, když v v boji proti drtivé pÅesile Meserschmittů Bf 109E jednoho z nich dostal, aÄkoli jeho letoun byl znaÄnÄ poÅ¡kozen a musel nouzovÄ pÅistát. FrantiÅ¡ek létal u âtÅistatrojkyâ od jejÃho vzniku a jeho Å¡est dnà bylo skvÄlých: bylo v nich pÄt sestÅelů. 1. záÅà ho znali jen jeho kamarádi a dnes už patÅà mezi nejlepÅ¡Ã stÃhaÄům. Po 6. záÅà se jeho skóre tÅi dny nerozrůstalo, až dalÅ¡Ã den si pÅipsal dva sestÅely â jednu stodevÃtku a He 111. PÅi tomto letu jeho Hurrican byl také poÅ¡kozen a musel nouzovÄ pÅistát nedaleko Brightonu. Toho dne (devátého) ztratili hitlerovci padesátdva stroje, což mÄlo za následek pomÄrnÄ klid v úterý 10. záÅÃ. Byl to vÅ¡ak klid pÅed bouÅÃ, neboÅ¥ následujÃcà den â 11. záÅà chystala Luftwaffe velké nálety. Byla to tzv âhorká stÅedaâ. Byl to nejvÄtÅ¡Ã den 303. perutÄ. Když skonÄil, mÄla na svém kontÄ o 13 vÃtÄzstvà vÃce. BÄhem tohoto dne byla 303. peruÅ¥ vyslána k útoku na bombardovacà svaz složený z 60 bombardérů, Heinkelů a Dornierů, s nimiž letÄl silný doprovod, složený zhruba z 40 Bf 110 a 50 Bf 109. Velitel Forbes se rozhodl zaútoÄit pÅÃmo na bombardéry, vznést mezi nÄ zmatek, oddÄlit je od stÃhacà podpory a vyvolat úžas nad tÃm, že je doprovod nebránÃ, otÅást jejich jistotou. Nikdo se nerozmýšlel a vÅ¡ichni Å¡li do boje. Tato taktika se osvÄdÄila a po prvnÃch ztrátách, kdy se kolem bombardérů jen tak prohánÄly Hurricany a stÃhacà ochrana nereagovala. Osádky bombardérů nazdaÅbůh vyprázdnily pumovnice a spÄchaly domů. Už nebylo svazu, byly to jen prchajÃcà bombardéry. A Hurricany kosily. Když peruÅ¥ pÅistála a seÄetla svá vÃtÄzstvÃ, dva piloti mÄli po jednom sestÅelu, Å¡est po dvou a jeden dokonce tÅi, a to byl Josef FrantiÅ¡ek, který sestÅelil dvÄ âstodevÃtkyâ a jednu âstojedenáctkuâ. TÃm dosáhl v BitvÄ o Británii deseti vÃtÄzstvÃ. Stal se esem mezi esy v 303. peruti. Za tato vÃtÄzstvà peruÅ¥ zaplatila také dvÄmi životy â pÅi útoku byl do hlavy zasažen poruÄÃk CebryÅski a byl na mÃstÄ mrtev. Druhým mrtvým byl seržant Wojtowicz, jenž byl napaden devÃti Bf 109 a tÅebaže se bránil jak lev â dva sestÅelil â byl sestÅelen. DalÅ¡Ãho setÅelu dosáhl FrantiÅ¡ek o ÄtyÅi dny pozdÄji, když pÅi hlÃdkovém letu setÅelil jeden Messerschmitt Bf 109. 26.9. si pÅipsal hned dva dalÅ¡Ã setÅelené faÅ¡isty, bombardovacà He-111. Velmi kurióznÃho sestÅelu dosáhl 27. záÅÃ. Nejprve âsundalâ zásahy do motorů He 111, na Äem by nebylo nic zvláštnÃho, ale poté svedl souboj s doprovodnou âstodesÃtkouâ pilotovanou Ulrichem Freiherrem, kterému doÅ¡lo bÄhem souboje stÅelivo, bez toho, aby zasáhl FrantiÅ¡kův letoun. FrantiÅ¡ek se mu poté pÅilepil k zádi, proto pilot Bf 110 vytáhl podvozek a Å¡el na pÅistánà na nÄkteré britské letiÅ¡tÄ, jako výraz porážky. FrantiÅ¡ek mu stále letÄl za ocasem, nynà tak, že nebyl vidÄt. Když se blÞil k pÅistávacà dráze, tak najednou prudce pÅidal plyn a chystal uletÄt. NevÅ¡iml si vÅ¡ak, že FrantiÅ¡ek za nÃm stále letÃ, a tak náš hrdina vypálil krátkou pÅesnou dávku a faÅ¡ista se zÅÃtil k zemi. Poslednà úspÄchy si na své konto pÅipsal 30. záÅà 1940, kdy sestÅelil jednu âstodevÃtkuâ jistÄ a jednu pravdÄpodobnÄ. TÄmito úspÄchy uzavÅel své stÅelecké skóre, které ÄÃtalo 17 jistých a jeden pravdÄpodobný setÅel. Za osm dnà pÅi hlÃdkovém letu tragicky zemÅel ⦠Do konce války zůstal se svými úspÄchy jednÃm z nejlepÅ¡Ãch stÃhaÄů, jediný kdo ho pÅekonal byl por. Eric S. Lock.
FrantiÅ¡kova tragická smrt pÅi letecké nehodÄ je nepochopitelná. I pÅes jeho vynikajÃcà letecké umÄnà odeÅ¡el na onen svÄt pÅi hlÃdkovém letu bez zapÅÃÄinÄnà nepÅÃtele. Stalo se to 8 ÅÃjna 1940 dopoledne, kdy 303. peruÅ¥ vzlétla k rutinnÃmu hlÃdkovému letu. PÅi návratu k letiÅ¡ti se znenadánà FrantiÅ¡ek odpoutal z formace a zamÃÅil na východ. Dodnes nenà jasné, proÄ se tak stalo a proÄ havaroval. Podle nÄkterých zdrojů se chystal na nouzové pÅisánà a poté se z nejasných důvodů otoÄil na záda a narazil do zemÄ. Podle jiných se vydal nad Londýn, aby nad domem své dÃvky pÅedvedl akrobatické vystoupenÃ. KaždopádnÄ na jeho letounu nebyly žádné průstÅely a ani on nebyl zranÄn palbou. Ten den asi nebyl FrantiÅ¡ek v nejlepÅ¡Ã kondici, jeho reflexy byly oslabené, byl pÅedchozÃmi boji vyÄerpaný a tÃm zaplatil svým životem ⦠Po kolizi se zemà byl vymrÅ¡tÄn z letounu a pÅi pádu si zlomil vaz. Za své úspÄchy byl ocenÄn tÅikrát ocenÄn polským Krzyzem Walecznym, jednou Äeskoslovenským váleÄným kÅÞem a dvakrát britskou Distinguished Flying Medal, ÄÃmž se stal prvnÃm cizincem ve službách RAF, jenž toto ocenÄnà zÃskal. TÄchto ocenÄnà si mnoho neužil, protože Äeskoslovenský váleÄný kÅÞ a druhou britskou Distinguished Flying Medal zÃskal až po smrti. V roce 1941 byl povýšen na poruÄÃka polského letectva o pÄt let pozdÄji na nadporuÄÃka Äeskoslovenského letectva a v roce 1990 se stal in memorian plukovnÃkem Äeskoslovenského letectva. Byl pohÅben 10. ÅÃjna 1940 na hÅbitovÄ polského letectva v Northwoodu. Zůstal s Poláky navždy. Äest jeho památce!
FrantiÅ¡ek byl jednoznaÄnÄ nejlepÅ¡Ãm pilotem 303. perutÄ, avÅ¡ak Äasto byl kritizován za své úlety, až mu hrozilo pÅeloženà od jednotky. PÅi bojových letech se Äasto vzdaloval od letky a bojoval na vlastnà pÄst. Velitel 303. peruti ho za to Äasto kritizoval. FrantiÅ¡ek vždy slÃbil, že se to nebude opakovat. Tuto dohodu vždy dodržel maximálnÄ dva dny a poté se opÄt do akcà na vlastnà pÄst. Toužil po nejvÄtÅ¡Ãm poÄtu sestÅelených nÄmeckých letadel, a tak se hnal za každým letadlem, aby se mu jeho konto rozrůstalo. Velitel mu opÄt pohrozil, tentokrát vÅ¡ak vážnÄji, že ho nechá pÅeložit k bombardovacÃmu letectvu, kde bude mÃt dostatek pÅÃležitostà k letům nad nepÅátelské územà bez stÃhacà ochrany. Na FrantiÅ¡kovy se vÅ¡ak stále ÄastÄji zaÄala projevovat únava, a tak se velitel rozhodl mu dát Ätrnáctidennà dovolenou na zotavenÃ. MÄl na nà odjet se svou pÅÃtelkynà již za tÅi dny. FrantiÅ¡ek se jà vÅ¡ak nikdy nedoÄkal, neboÅ¥ druhý den ráno zemÅelâ¦
Datum | Äas | Hurrican Ä. | MÃsto | Nárok | Identifikace protivnÃka |
---|---|---|---|---|---|
2.9.1940 | 17:50 | P3975/RF-U | 5 km V od Doveru | 1 Bf 109* | pravdÄpodobnÄ od I./JG 3 |
3.9.1940 | 15:40 | P3975/RF-U | Kanál u Doveru | 1 Bf 109 | Bf 109E-1 (6290) od 9./JG 51, neznámého pilota vylovili z vody NÄmci |
5.9.1940 | 15:05 | R4175/RF-R | ústà Temže | 1 Ju 88 | ??? |
5.9.1940 | 15:10 | R4175/RF-R | ústà Temže | 1 Bf 109 | ??? |
6.9.1940 | 9:00 | R4175/RF-R | Sevenoaks | 1 Bf 109 | Bf 109E-4 (1138) od 3./JG 52 havaroval u Sevenoaks, npor. H. Waller vyskoÄil padákem a byl zajat |
9.9.1940 | 18:00 | P3975/RF-U | Horsham | 1 Bf 109 | Bf 109E-4 (1617) od 7./JG 27 havaroval u Rudgwicku, Äet. Karl Born zahynul |
9.9.1940 | 18:05 | P3975/RF-U | Beachy Head | 1 He 111 | He 111H-2 (5548, A1+DS) od II:/KG 53 havaroval na francouzském pobÅežÃ, z pÄti Älenů osádky jeden zabit, dva zranÄni |
11.9.1940 | 16:00 | V7289/RF-S | Horsham | 2 Bf 109 | pravdÄpodobnÄ od JG 51 |
11.9.1940 | 16:05 | V7289/RF-S | Horsham | 1 He 111 | pravdÄpodobnÄ od KG 1 |
15.9.1940 | 12:00 | P3089/RF-P | Hastings | 1 Bf 110 | ??? |
18.9.1940 | 13:15 | V7465/RF-V | West Malling | 1 Bf 109 | ??? |
26.9.1940 | 16:30 | V7289/RF-S | Portsmouth | 1 He 111 | pravdÄpodobnÄ od I./KG 55 |
26.9.1940 | 16:35 | R4175/RF-R | JV od Portsmouthu | 1 He 111 | pravdÄpodobnÄ od I./KG 55 |
27.9.1940 | 9:20 | R4175/RF-R | Horsham | 1 He 111 | pravdÄpodobnÄ od KG 55 |
27.9.1940 | 9:25 | R4175/RF-R | Gatwick | 1 Bf 110 | Bf 110D-0 (3147, L1+BL) od 15./LG 1 havaroval u Gatwicku, npor. Ulrich Frhr. von Grafenreuth (staffelkapitän) a rt. Otto Reinhold uhoÅeli |
30.9.1940 | 16:50 | L2099/RF-O | Brooklands | 1 Bf 109 | Bf 109E-1 (3895) od 6./JG 27 havaroval poblÞ Haslemere, por. Herbert Schmidt vyskoÄil padákem a byl zajat |
30.9.1940 | 16:55 | L2099/RF-O | Brooklands | 1 Bf 109 | pravdÄpodobný setÅel |