Avia B-71

V polovině 30. let bylo naÅ¡e bombardovací letectvo Å¡patně vyzbrojeno â€“ u nás licenčně vyráběné typy Aero MB-200 a Fokker IX byly již zastaralé a domácí dvouploÅ¡níky Aero Ab 101 na tom nebyly jinak. Domácí letecký průmysl nebyl schopen v přijatelném termínu vyvinout rychlé moderní dvoumotorové bombardovací letouny. A tak byla zahájena jednání s naÅ¡imi nejbližšími spojenci – Francií a Velkou Británií. Francie nám mohla nabídnout svůj typ Potez 63, který měl být vyráběn u firmy Avia ve verzi Potez 636, ale byl teprve ve fázi prototypu a nebyl vyzrálý pro sériovou výrobu. V úvahu tedy přicházel britský Bristol Blenheim, ale Britové si kladli nesplnitelné finanční podmínky na jeho dodávky. Proto byla po dlouhém jednání podepsána smlouva mezi Sovětským svazem a Československem o licenční výrobě typu Tupolev SB-2. Proslul už ve Å panělsku během občanské války a vynikal zejména rychlostí (430 km/h), za kterou se nemusela stydět ani soudobá stíhačka.

Uzavření dohody

V březnu byla mezi vládou ČSR a SSSR a vedením Å kodovky uzavřena vzájmená dohoda. Å kodovka získala práva na licenční výrobu SB-2 pro vlastní potřebu bez možnosti exportu výměnnou za licenční práva a vzorové kusy moderních, vysoce kvalitních kanonů â€“ horského C-5 a protiletadlového R-5. Mimo to měl Sovětský svaz dodat 61 ks hotových strojů, které měly být vybaveny čs. motory HS 12 Ydrs. Oficiálně byla nositelem licence firma Å koda, do jejíhož koncernu patřila tehdy továrna Avia v Letňanech. Podle zůsobu označování vojenských letounů u nás získaly SB-2 označení B-71. Mezi naÅ¡imi letci byly podle typového označení ANT-40 známy jako anty, antky nebo andulky (nikoli KaÅ¥uÅ¡ky, neboÅ¥ tak se jim říkalo v Sovětském svazu).

První dodávky SB-2

V dubnu 1937 přiÅ¡el do Československa první vzorový kus SB-2, na němž se ověřovala možnost přizpůsobit vnitřní vybavení naÅ¡im požadavkům; zároveň se formulovaly potřebné modifikace výzbroje a výstroje. V tomto provedení vzlétl první B-71 2. prosince 1937. První sériové letouny přelétli naÅ¡i piloti z kyjevského letiÅ¡tě v dubnu a v květnu 1938. Byly to celokovové sovětské draky, do kterých se montovaly naÅ¡e motory Avia HS 12Ydrs po 860 k a doma dostaly naÅ¡i výzbroj a naÅ¡e přístroje. Výraznou změnou oproti původním sovětským SB-2 bylo nahrazení svou kulometů Å KAS v příďovém a hřbetním střeliÅ¡ti domácím kulometem vz.30, který byl rovněž umístěn v zadním střeliÅ¡ti. Tyto kulomety měly sice menší palebnou sílu než původní Å KASy, ale mohly se vyklánět do stran, takže byly účinnější. Celkem byly k jednotkám dodány 53 kusy.

U bojových útvarů

V napjatých dnech Mnichova 1938 tvořily antky nejmodernější výzbroj naÅ¡eho letectva, svou rychlostí 423 km/h překonávaly i naÅ¡e standardní stíhačky Avia B-534. Stroje byly rozmístěny u Leteckých pluků č. 1, 2, 5 a 6 u zvědných a lehkých bombardovacích letek. Kromě bombardování a průzkumu měly pravděpodobně plnit jeÅ¡tě úlohu letounů hlídkujících na trasách pravděpodobných příletů německých bombardérů s úkolem včas varovat stíhací letky. Přestože první B-71 byly k jednotkám dodávány až na přelomu března a dubna, byla připravenost a odhodlanost osádek vysoká. Těžko si ale zvykaly na stísněné podmínky a přední střelci vzhledem k nemožnosti úniku z letounu který by přistál na břicho nebyli v záviděníhodné pozici. Rovněž při plném nákladu pum citelně poklesla maximální rychlost.

Licenční výroba

Licenční výroba, rozdělená mezi Letov (40 kusů s výrobními čísly 62 - 101), Aero (50 kusů výrobních čísel 102 - 151) a Avii (71 strojů, výr. čísla 152 do 222), měla dát 101 bombardovacích B-71A a 60 dálkových průzkumných letounů B-71B.

Bohužel příprava výroby přes všechnu snahu pokračovala tak, že první letouny naší produkce začaly vycházet ze závodů až po 15. březnu 1939. Avia vyrobila celkem 66 kusů výrobních čísel 152 - 217. První kus (B-71.152) byl zalétán 21. července 1939, č.153 následoval až v listopadu 1939 a č.154 19.4.1940. Výroba dalších kusů již poté pokračovala v rychlejším tempu (5 - 10 ks měsíčně), přičemž poslední B-71.217 zalétl 30.4.1941 Petr Široký. B-71.192 představoval prototyp vlečné verze.

Aerovka postavila celkem 45 letounů č. 107 - 151, přičemž poslední byl dodán v listopadu 1940. V Letovu výroba ani zahájena nebyla. Celkem u nás tedy bylo vyrobeno 111 kusů Avie B-71.

V cizích službách

Okupanti použili část ukořistěných B-71 k vlekání terčů. K tomuto účelu sloužily u Fliegerziel­geschwader 1 a u devíti samostatných Fliegerzielstef­feln. Dalších 24 jich prodali do Bulharska, kde tvořili výzbroj dvou lete 5. leteckého pluku v Plovdivu. Jediným strojem, který unikl nacistům byl B-71.19 ze 74 letky leteckého pluku č.6, který byl od listopadu 1938 odstaven ve SpiÅ¡ské nové Vsi a později jej převzalo Slovenské letectvo, které jej opravilo. Osmnáctého dubna 1943 s ním ulétla skupina pěti slovenských letců do Turecka.

Technický popis

Avia B-71 byl dvoumotorový, celokovový samonosný středoploÅ¡ník se skořepinovým trupem. Pouze křidélka a kormidla byla potažena plátnem. Dvojice řadových motorů Avia HS 12Ydrs, každý o výkonu 860 k poháněla dvoulisté, kovové vrtule. Hlavní podvozek zatahovací, záďové ostruhové kolečko pevné. Osádka byla tříčlenná â€“ pilot, bombometčík/na­vigátor, telegrafista/stře­lec. Výzbroj tvořilo až 600 kg pum, 3 kulomety ráže 7,92 mm vz.30 na třech střeleckých pozicích.

Zbarvení a označování

Hlavní dodávka letounů B-71 ze SSSR se uskutečnila v roce 1938. Tyto letouny byly Å¡edé, spodní plochy vÅ¡ak byly kryty původní sovětskou modroÅ¡edou (až bleděmodrou) barvou. Výsostné znaky byly aplikovány velmi různě, dosti často byly Å¡patně orientovány, hlavně na SOP. U nás byl na boky trupu doplněn plukovní znak, písmeno a číslo letounu. Litery spolu s ÄÃ­sly měly modrou barvu vzhledem k světlému podkladu. Plukovní znaky byly nastříkány bez obvyklého bílého podkladu. Tato barevná úprava povrchu byla provizorní a platila jenom pro letouny dodané ze SSSR. NaÅ¡i vojáci totiž čekali na první zásilky domácích licenčních výrobků, pro které již byla vypracována kamufláž VTLÚ; bohužel, do příchodu Němců se nepodařilo naÅ¡emu průmyslu vyprodukovat ani jeden letoun B-71. V kritických podzimních dnech 1938 bylo proto maskování určené pro B-71 z naší výroby urychleně použito pro sovětské stroje.

V Technických podmínkách MNO pro stroje B-71 Äs. výroby byl maskovací nátěr definován takto: „Zevně svrchu budou (letouny) opatřeny nátěrem pro zastírání určeným VTLÚ … bude použito nitrolaků … Letouny budou chráněny nátěrem ‚vypalovaným v peci‘ … Vnější nátěr letounů bude proveden v kamufláži v barvě hnědé, zelené a Å¡edé. Vnitřní nátěr bude Å¡edý. Vnější nátěr musí vyhovovat nejméně 300 hodinám provozu …“ Jak jsme se již zmínili, vzhledem ke zhorÅ¡ující se mezinárodní situaci v roce 1938 rozhodlo se velitelství letectva maskovat urychleně i sovětská letadla naším zastíracím nátěrem. Tento nátěr byl dvojího druhu, označený jako kamufláž „vzor A“ a kamufláž „vzor B“. Návrh vzeÅ¡el od VTLÚ, výkresové zpracování pochází z továrny Avia.

Výkres vzoru kamufláže „A“ nese datum 1. Äervna 1938; výkres je opatřen poznámkou: tento typ nátěru byl proveden pouze na jednom zkuÅ¡ebním stroji B-71, ostatní budou přestříkány nátěrem „B“. Na obr. 3 a 4 je znázornění kamufláže „B“ (naskicováno podle originálního výkresu Avia č. Le-61190). Barevnost polí nebyla udána písmeny, ale jednotlivá pole byla vybarvena pastelovými tužkami. Schéma „B“ odpovídá skutečně provedenému maskování na letounech B-71; bylo prakticky stejné jako vzor „A“, pouze na bocích trupu nesahal maskovací nátěr „B“ tak hluboko dolů jako u vzoru „A". Spodní plochy zůstaly v původní sovětské Å¡edomodré barvě, aby nemusely být také přestříkávány (čs. nátěr předepisoval spodní plochy Å¡edé), viz obr. 2. Z poznámek na výkresech citujeme: „tvary obrazců pokud možno dodržet“, u spodních ploch letounu je uvedeno „zbarvení původního nátěru ponechat (na letounech už provedených)“

Požadavek MNO/letecký odbor, maskovat letouny B-71, počal být uskutečňován v září 1938, jak svědčí důvěrný pokyn MNO leteckému skladu 1 na vojenském letiÅ¡ti ve Kbelích u Prahy. Pod čj. 40. 244-Důvěrné III/3. odd. 1938 z 16. září 1938 je LS 1 uloženo: „Objednejte ihned u firem Avia, Letov a Aero nátěr letounů B-71, které jsou již u Ãºtvarů. Barvu opatří a dodá i ostatním továrnám firma Avia … Kolik letounů ta která továrna bude natírat, kde a kdy, vydejte po dohodě s leteckou brigádou…“

Tento příkaz spolu s poznámkou na výkrese kamufláže vzoru „A“ (na ostatních letounech B-71 bude použito nátěru „B“) dokládá, že velitelství letectva uvažovalo nejen o maskování B-71 naší výroby, ale již během roku 1938 pomýšlelo na maskování také těch B-71, které jsou již u Ãºtvarů, tj. sovětských originálů. Použité barvy dodávala firma „TEBAS a. s. pro výrobu průmyslových laků“, dříve Thurm & Beschke. kom. spol., továrna na speciální laky, laky na letadla, Praha-Vysočany.

Použitá literatura

• Historie a Plastikové Modelářství 9-11/2000
• Němeček, Václav: Československá letadla I, NaÅ¡e Vojsko 1984.
• Rajlich, Jiří & Sehnal, Jiří: Vzduch je naÅ¡e moře, NaÅ¡e vojsko 1993
• John, Miloslav: Československé letectvo v roce 1938, Baroko&Fox, 1996
• Replic No.89 (SB-2M)
• Letectví + Kosmonautika 1, 2, 3/1980 (Monografie Tupolev SB-2)
• Typy broni i uzbrojenia No.63 â€“ Tupolev SB-2, Bellona (Kat. číslo 63)

Technické údaje

Základní technické údaje

Typ	B-71
Rozpětí	20,33 m
Délka	12,27 m
Výška	4,7 m
Nosná plocha	51,95 m
Prázdné letadlo	4137 kg
Vzletová hmotnost	6000 kg
Max. rychlost	430 km/h
Pohon	2 × Avia HS 12Ydrs po 860 k
Stoupavost	7,5 m/s
Dostup	9560 m
Dolet	1200 km
Výzbroj	600 kg pum, 3 kulomety ráže 7,92 mm na třech pozicích

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Obrázky

Československé letectví - web o historii letectví u nás [2010-2012]