Airbus A320

Airbus A320 je proudové dopravní letadlo pro střední a krátké tratě, které vzniklo ve druhé polovině osmdesátých let minulého století. Spolu se svými sourozenci A318, A319 a A321 představuje nejúspěšnější produkt společnosti Airbus Industrie. Všechny tyto typy kromě A318 můžeme vídat na nebi i s českými registračními značkami.

Historie

Historie A320 se začala psát v 80. letech minulého století, kdy Airbus zahájil práce na projektu letadla pro kratší trati, které mělo nahradit letouny typu Boeing 727, Boeingu 737–100/200 a také DC-9. Nový typ měl zároveň konkurovat další generaci amerických strojů – Boeingu 737–300/400/500 a MD-80. Oproti svým rivalům se měl nový Airbus odlišovat ekonomičtějším provozem, větším pohodlím pro cestující a použitím moderních materiálů a technologií.

Počáteční impuls k zahájení prací dala roku 1981 společnost Air France. Již od počátku se počítalo s několika různými verzemi odlišujícími se různou kapacitou cestujících. Jako první přišel na řadu A320. Výroba prvního prototypu (F-WWAI) byla zahájena 23. března 1984, první let se uskutečnil 22. února 1987 a 27. dubna téhož roku se do vzduchu vznesl i druhý prototyp (F-WWDA). Certirikát JAA typ A320-100 s motory CFM56-5 získal 26. února 1988 a A320 mohl vstoupit do služby, prvním provozovatelem se stal Air Inter a následně Air France.

Verze

A320–100 byla první vyráběnou verzí. Celkem vzniklo pouze 21 strojů, které byly dodány společnostem Air Inter, Air France, British Airways a Caledonian Airways.

A320–200 představuje konečnou verzi A320, která je dnes jako jediná vyráběna. Oproti A320–100 se odlišuje zejména malými winglety na koncích křídel, vyšším zastoupením kompozitů a většími palivovými nádržemi.

JAA certifikován 8. listopadu 1988, FAA 15. prosince 1988. V obou případech s motory CFM56-5.

Zákazníci mají na výběr motory CFMI CFM56–5 nebo IAE V2500. Podle verze použitého motoru se letadla označují následovně:

Podle JAA certifikován 8. listopadu 1988, FAA 15. prosince 1988. V obou případech s motory CFM56-5. První let s motory V2500 se uskutečnil 28. července 1988, certifikace udělena 20. května (JAA) a 6. července (FAA) 1989.

A320 Prestige: Obchodní verze z rodiny ACJ (Airbus Corporate Jet) s interiérem dle přání zákazníka. Do 1. ledna 2010 vyrobeno 12 kusů. Více info v článku o A319.

A320P2F (Passenger to Freight): Nákladní verze Airbusu A320, která má na levé straně v zadní části trupu umístěna nákladová vrata. Měla být určena pro přepravu 10 kontejnerů na hlavní palubě a 7 kontejnerů LD3-45W na spodní palubě. Tato varianta byla vyvíjena ve spolupráci s ruskými společnostmi Irkut a RSK MiG, projekt měl být původně dokončen v roce 2012 a přestavby poté měly probíhat na dvou místech - v Drážďanech a v nespecifikované továrně v Rusku. V červnu 2011 byl ale tento projekt zastaven z důvodu nízkého zájmu o nákladní letadla této kategorie, která najdou lépe uplatnění na letech s cestujícími.

Srovnání s konkurenčními letouny

Airbus A320 byl ve své době revoluční letoun, který neměl mezi letadly pro krátké a střední tratě konkurenci. Díky použití moderních technologií měl výrazně nižší provozní náklady, než stroje nabízené jinými výrobci při srovnatelném nebo vyšším komfortu pro cestující.

Aerodynamické vlastnosti křídla a trupu zajistily menší spotřebu, rozsáhlé použití kompozitních materiálů přineslo úsporu hmotnosti a s tím také související nižší spotřebu. Systém kontroly řízení letu fly-by-wire společně se systémem EFIS snížil nároky na piloty a umožnil redukovat posádku pouze na dva piloty. Nové typy pohonných jednotek mají nižší hlučnost, spotřebu a produkují méně škodlivin.

V době svého vzniku stroje rodiny A320 na trhu soupeřily s letouny Boeing 737 Classics (-300/-400/-500) a McDonnell Douglas MD-80 a MD-90. Oproti nim jsou Airbusy o generaci mladší a v té době tedy zaznamenaly velký úspěch. Byl to také jeden z důvodů urychlených prací na Boeingu 737 Next Generation, který dnes s verzemi –600/-700/-800/-900 představuje Airbusům rodiny 320 největší konkurenci. Dalšími obdobnými letouny byly Boeing 717 a 757, ty však jsou již mimo výrobu.

Podle L+K 3/2005 je procentuální srovnání přímých provozních nákladů vynaložených na let plně obsazeného letadla s kabinou uspořádanou do dvou tříd do vzdálenosti 500 námořních mil následující:

A318 / B717 – 100% / 125%
A319 / B737–700 – 100% / 112%
A320 / B737–800 – 100 % / 115 %
A321 / B757 – 100 % / 148 %

Procentuální srovnání nákladů na palivo:

A318 / B717 – 100% / 102%
A319 / B737–700 – 100% / 102%
A320 / B737–800 – 100 % / 108 %
A321 / B757 – 100 % / 115 %

Další nespornou výhodou vzájemná konstrukční shodnost všech čtyř typů, díky které je výrazně zkrácena doba nutná pro výcvik palubního i pozemního personálu při přechodu mezi jednotlivými typy. Tento koncept bývá nazýván CCQ (Cross Crew Qualification). Shodná konstrukce zároveň přináší velké časové i finanční úspory při údržbě letadel.

Sourozenci A-320

A320 se stal základem pro řadu dalších verzí se stejnou konstrukcí, ale rozdílnou kapacitou cestujících. Jako první se po A320 dostal do služby A321 v roce 1994, od dva roky později následoval A319 a poslední se přidal A318 v roce 2003.

Původně se název A320 používal pouze pro základní verzi letounu, ale stále častěji se s ním lze setkat v označení celé rodiny A318/319/321/321, neboli A320 series.

A318

Airbus 318 představuje nejmenší letoun z celé rodiny. Oproti A319 je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí, maximální kapacita je 129 cestujících, standardně je však použito uspořádání pro 107 cestujících ve dvou třídách. Práce na Airbusu 318 byly zahájeny v roce 1998, avšak kvůli problémům s motory se do služby dostal až v roce 2003. Dnes je nabízen s motory CFM56–5 a Pratt & Whitney PW6000.

Podle počtu objednávek zatím není typ A318 příliš úspěšný – v lednu 2009 jich Airbus registroval pouze 83. Mohou za to jednak odklady dodávek způsobené problémy s motory, jednak konkurence firem Bombardier a Embraer, ale také fakt, že letecké zákony v Evropě i v USA jej řadí do stejné třídy jako větší letadla, a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky, letečtí dopravci raději využívají menší letadla od již zmiňovaných konkurenčních výrobců. Podobně jako A318 je na tom i Boeing 737–600, který získal pouze 69 objednávek.

Žádný český letecký dopravce neprovozuje Airbus 318.

A319

Model A319 je zkrácenou verzí úspěšného modelu A320, standardní kapacita 124 cestujících. Existují také odvozené verze A319CJ a A319LR Více informací naleznete v samostatném článku.

A321

Prodloužená verze A320, pojme 186–220 cestujících a má mírně zvětšenou plochu křídla a zesílený podvozek. Více informací v samostatném článku.

Rozpoznávací znaky letounů rodiny A320

Charakteristickými znaky je dvojice motorů, malé winglety na koncích křídel a dvě hlavní podvozkové nohy, každá s dvojicí pneumatik. Jednotlivé varianty lze (kromě délky trupu) rozlišit následovně:

A321: čtyři vstupní dveře na každé straně trupu, žádné nouzové.

A320: dvoje vstupní dveře a dva únikové východy nad křídlem.

A319 a A318: dvoje vstupní dveře, jedny nouzové dveře nad křídlem.

Z toho plyne, že A318 a A319 lze od sebe odlišit obtížněji – A319 se vizuálně liší pouze delším trupem a kratší směrovkou. A aby to nebylo tak jednoduché, easyJet provozuje Airbusy 319 s dvojicí únikových východů nad křídlem (kvůli požadavku na rychlou a bezpečnou evakuaci cestujících, z důvodu vyššího počtu sedadel montovaných na přání této letecké společnosti).

Výroba

Výroba Airbusu A320 je rozdělena mezi několik firem. Na produkci jednotlivých sestav se podílejí EADS Francie (Aerospatiale Matra), belgický Belairbus, BAE Systems, EADS Španělsko (CASA), a EADS Německo (Daimler Chrysler Aerospace Airbus). Finální montáž A320 probíhá ve francouzském Toulouse, zatímco A318, A319 a A321 se kompletují v Hamburku. V rámci úsporného a restrukturali balíku Power 8 by měla být finální montáž A320 převedena také do Hamburku.

Dalším místem, kde probíhá montáž Airbusů 320 je město Tchien-ťin blízko Pekingu. V čínském závodě se montují letadla z podsestav dodaných z Evropy. Airbus plánuje do konce roku 2011 vyrábět v Číně čtyři letadla A320 měsíčně.

Od 1. čtvtletí 2012 dojde ke zvýšení měsíční produkce Airbusů rodiny 320 na 40 letadel. Z uvedeného počtu vyrobí závod v čínském Tianjinu čtyři, linka v Hamburku 22 a v Toulouse 14 letadel.

Airbus 320 a jeho odvozené verze 318, 319 a 321 jsou obchodně nejúspěšnější typem společnosti Airbus. Ta udává následující počty vyprodukovaných strojů:

Dříve byla za pokračovatele řady A320 označována plánovaná modernizovaná verze, A320 Enhanced. Mezi hlavní změny měly patřit zdokonalené winglety, drobné úpravy křídla pro lepší aerodynamiku a nové verze motorů. Výsledkem mělo být snížení spotřeby paliva o 3–5 %.

Prvního prosince 2010 Airbus zveřejnil oficiální zprávu o nové generaci s označením A320neo (new engine option). Nejvýraznější změnou jsou nové motory (uvažuje se o CFM LEAP-X a Pratt & Whitney PurePower PW1000G) a větší winglety (tzv. "Sharklety"). Díky tomu má A320neo mít spotřebu nižší až o 15 %, než v současné době vyráběná letadla. První kusy by měly být dostupné v roce 2016.

Do budoucna má být Airbus nahrazen novým typem, který je vyvíjen pod označením Airbus NSR (New short range) nebo A30X. Jeho vývoj závisí především na dostupnosti motorů nové generace. První dodávky leteckým společnostem tak nelze očekávat dříve než před rokem 2025.

Airbus 320 u českých a slovenských leteckých společností

Na jaře 2004 vypsaly České aerolinie výběrové řízení na dvanáct nových letadel pro střední tratě. Existovaly tři různé varianty výsledku výběrového řízení: letouny Boeing 737 NG s motory CFM56–7, letouny Airbus 320 s motory CFM56–5, nebo s motory IAE V2500. Jako nejvýhodnější byla vybrána nabídka Airbusu spolu s motory CFM. Celková cena 6 A319 a 6 A320 bývá odhadována na 10 až 12,5 miliardy korun. Součástí kontraktu bylo i dodání 2 náhradních motorů CFM 56, sada náhradních dílu pro letadla a zákaznická podpora, v níž je zahrnut i výcvik prvních pilotů. Bezplatně pak ČSA získaly letový simulátor pro letouny A320, který byl zprovozněn v březnu 2007.

Dodávky nových letadel probíhaly v letech 2006 až 2008. Tři letadla rozšířila flotilu v roce 2006, pět strojů v roce 2007 a zbývající čtyři Airbusy v roce 2008. Letadla rodiny A320 se však ve flotile ČSA objevila již v roce 2005. Se společnostmi SALE (Singapore Aircraft Leasing Enterprise) a GATX byla na konci roku 2004 uzavřena dohoda o pronájmu dvou A320 (SALE) a dvou A321 (GATX).

V současné době tedy České Aerolinie mají celkem 16 letadel A319/320/321. Zatímco A321 jsou nasazovány na charterové lety, A319/320 obsluhují zejména pravidelné linky. Do budoucna se flotila Airbusů ještě rozroste – v letech 2011–2012 bude dodáno dalších 8 nových A319, na které společnost ČSA využila předkupní práva, a také se počítá s pronájmem dalších dvou A-319 v letech 2009 a 2010. Moderní Airbusy tak postupně doplňují a nahrazují Boeingy 737–400/500.

Zajímavostí může být, že ČSA plánovaly zařazení Airbusů A320 do své flotily již v roce 1993. V L+K 1/1992 je informace o prezentaci A320 v Praze a zároveň je zde zmíněno prohlášení generálního ředitele ČSA O. Churaina, že ČSA uvažují o pronájmu pěti A320 v roce 1993.

Airbusy 320 létají i u dceřinné společnosti ČSA - Holidays Czech Airlines. Od roku 2011 má dvojice letadel - OK-HCA a HCB.

Dvojice pronajatých A320 se objevila také u společnosti Travel Service, která si je pronajala na letní sezóny 2008 a 2009. Registrační značky zůstaly lotyšské (YL-LCE a YL-LCF), ale letouny obdržely zbarvení Travelu. V roce 2010 po krachu několika leteckých dopravců na Slovensku a odchodu klientů od ČSA k Travelu bylo potřeba rychle doplnit flotilu Travel Service, proto bylo pronajato pět Airbusů A320 (YL-LCA, LCC, LCE, G-STRP, PH-AAX a SE-RJN). I přes zimu 2010/2011 zůstal u Travel Service jeden A320 - YL-LCA. Letní sezónu 2011 Travel Service létal se šesti A320 - čtyři jsou pronajaty od Smart Lynx (YL-LCA, LCB, LCC a LCD), jeden od Air Sweden (SE-RJN) a jeden od Nouvelair (TS-INO, později vystřídán TS-INN). Na léto 2012 jsou ve flotile dva stroje pronajaté od Smart Lynx - YL-LCC a YL-LCJ. Podrobněji v tabulce níže.

Přes léto 2007 létal jeden Airbus 320 i pro Air Slovakia. Tato společnost si jej pronajala od egyptského Lotus Airu. Jednalo se o letoun Airbus A320–232 výrobního čísla 667 s registrační značkou SU-LBI.

Další slovenskou společností provozující Airbusy A320 byl v roce 2009 Seagle Air.

Technický popis, technologie

Airbus A320 je proudový dopravní letoun klasické koncepce – samonosný dolnoplošník s dvojicí turbodmychadlových pohonných jednotek pod křídly, klasickými ocasními plochami a tříbodým podvozkem. Konstrukce je celokovová, doplněná segmenty z kompozitních materiálů, konkrétně se jedná o příďový kryt, ocas trupu, ovládací plochy křídla, motorové kryty a pylony, podvozkové kryty, přechody křídlo-trup a podlahové panely.

Trup je poloskořepinové konstrukce, z části jsou použity kompozity z uhlíkových, skelných a aramidových vláken. Kabina pro cestující o rozměrech 27,38 × 3,68 × 2,22 m je určena pro 135 až 179 cestujících ve dvou třídách. Standardně je použito uspořádání pro 150 cestujících ve dvou třídách. Obchodní třída je vybavena třemi řadami po čtyřech sedadlech Å¡irokých 0,72 m s uličkou 0,68 m, roteč mezi sedadly je 0,91 m; ekonomická je tvořena 138 sedadly Å¡irokými 0,52 m, vždy po Å¡esti vedle sebe. Rozteč mezi sedadly je 0,81 m, ulička 0,48 m. Na přání zákazníka lze instalovat i další možné konfigurace, například obchodní třídu s pěti sedadly v řadě nebo celoekonomické provedení se zmenÅ¡enou roztečí mezi sedadly pro 179 cestujících. V podpalubních prostorech o objemu 27.69m³ může být umístěno až sedm kontejnerů LD3–46W, letoun je vybaven plně automatizovaným systémem nakládání a vykládání kontejnerů z podpalubních prostor.

Křídlo bylo navrženo konsorciem British Aerospace a má tzv. superkritický profil, což znamená celkové vylepšení aerodynamiky se sníženou možností vzniku turbulentního víření, které je „svedeno“ až do zadní partie odtokové hrany nosné plochy. Touto úpravou se dosáhlo lepšího poměru vztlaku k odporu (koeficient sloužící k hodnocení kvality křídla), než jaký dává nosná plocha s běžným profilem. Křídlo A-320 má rovněž zvětšenou střední aerodynamickou tětivu. Tyto a další úpravy (např. winglety na koncích nosné plochy) pomáhají snížit spotřebu paliva.

Pohon Airbusu 320 zajišťuje dvojice motorů IAE V2500 (tah 117,9 kN) od International Aero Engines nebo CFM56 (s tahem 113,4 až 117,9 kN) od CFM International (konsorcium firem SNECMA a General Electric).

Podvozek je hydraulicky ovládaný a tvoří ho dvojice hlavní podvozkových noh, vybavená dvojicí kol (pneu 45×16-R20) s kotoučovými brzdami, a přední řiditelný podvozek, vybavený taktéž dvojicí kol (30×8.8-R15). Rozchod podvozku je 7,59 m a rozvor 12,63 m. Hlavní podvozkové nohy se zatahují do gondol v centroplánu; příďová noha se zasouvá dopředu do trupu.

Hydraulický systém je tvořen třemi nezávislými okruhy. Dva hlavní systémy jsou ovládány pomocí čerpadel poháněných motory, třetí (záložní) pracuje přes čerpadlo, které pohání palubní akumulátor. Hydraulika zajišťuje přednostně činnost podvozku a pohyblivých nosných ploch.

Pilotážní systém Fly-by-wire: Airbus A-320 byl prvním dopravním letadlem vybaveným elektroimpulzním řízením (Fly-by-wire). V pilotní kabině jsou proto klasické „kniply“ nahrazeny joysticky umístěnými po bocích pilotní kabiny – tzv. sidesticky. Podle pohybu sidesticků jsou pilotovy povely elektronicky přenášeny do trojnásobně zálohovaného počítače, v něm jsou vyhodnoceny a následně předány systému EFIS (Elektronickým letovým informačním systémem, který je „mozkem“ celého letadla) k provedení. Díky automatickému systému se také zvyšuje bezpečnost stroje, neboť tento systém prakticky neumožňuje překročit některé letové parametry, jako např. limity pro přetížení, maximální a minimální rychlost či úhel náběhu.

Dalším „revolučním“ systémem je ECAM (Electronic Centralized Aircraft Monitoring), tedy centrální diagnostický systém, který průběžně monitoruje důležité parametry letadla a v případě nalezení závady ji vyhodnotí a zobrazí na displeji v kokpitu. Pro více informací viz http://en.wikipedia.org/wiki/Electronic_Centralised_Aircraft_Monitor.

Výkresy letounu Airbus A319, autor: Tomáš Rusek

Použité zdroje

• CVRKAL, Milan. Airbusy rodiny A320 pro ČSA. Letectví + kosmonautika. 2005, č. 3, s. 78–82.
• CVRKAL, Milan. Malé Airbusy pětkrát jinak. Letectví + kosmonautika. 1995, č. 24
• Airbus A320 Single-Aisle Medium-Range Airliner, Europe [online]. c2009 [cit. 2009–02–15]. ENG. Dostupný z WWW: http://www.ae-technology.com/pro/a320/.
• PĚNKAVA, Jan. Airbus A320 [online]. c1997 , 7.1.2002 [cit. 2009–02–15]. CZE. Dostupný z WWW: http://www.air.cz/…y/cla.asp?…. ISSN 1213–3329.
• HAMPL, Tomáš. ČSA vybraly letadla Airbus [online]. c1997 , 14.10.2004 [cit. 2009–02–15]. CZE. Dostupný z WWW: http://airwayscz/…y/clanekasp?…. ISSN 1213–3329.
• HAMPL, Tomáš. ČSA vybírají letadla pro střední tratě [online]. c1997 , 28.7.2004 [cit. 2009–02–15]. CZE. Dostupný z WWW: http://airwayscz/…y/clanekasp?…. ISSN 1213–3329.
• ČSA pokračují v omlazování flotily [online]. [2002] , 10. 9. 2008 [cit. 2009–02–15]. CZE. Dostupný z WWW: http://www.le.cz/…le66345html.
• Wikipedia, The Free Encyclopedia. Airbus A320 family [online]. c2008 [citováno 15. 02. 2009]. ENG. Dostupný z WWW: http://en.wiki.org/w/in.php?….
• Flight International. Pictures: Airbus aims to thwart Boeing’s narrowbody plans with upgraded ‚A320 Enhanced‘ [online]. [1996] , 20. 6. 2006 [cit. 2009–02–15]. ENG. Dostupný z WWW: http://www.flig.com/…ed-a320.html.

Další informace

• Letadla řady Airbus A320 u provozovatelů v České republice
• ČSA uvedly do provozu simulátor Airbus A320
• Seznam vyrobených A320
• Historie nehod A320

Technické údaje

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Výkresy

Obrázky